Má stará matka modlí se a věří,
že její syn se domů zpátky vrátí.
Má stará maminka chůzí droboučkou měří
měsíce a dny nás dělící.
A na lavici sedá, když se šeří,
za oknem mě potichu vyhlíží,
chudinka sní, že jedu k ní, že domů běžím,
že u ní zůstanu navždycky.
Já se však domů nikdy vrátit nesmím,
mám ženu svou, mám děti, zaměstnání;
jen jednou do roka přijedu zdaleka za ní
na kratičké, letmé setkání.
I kdybych jednou po dětství snad toužil
a do vzpomínek sebevíc se hroužil,
už nikdy navždy zpátky domů nesmím,
protože tu nový domov mám,
protože tu jiný domov mám.
