Tak už vím, co jsou to abstinenční příznaky, a to nejsem ani feťačka, ani ochmelka. Já jsem totiž, a přiznávám se upřímně, závislá na počítači. Sedím u něj každý den. Musím se podívat, co je nového na íčku a vůbec, trochu si zabrouzdat na internetu a zahrát si svoji oblíbenou hru "Slovní fotbal". To poslední na posílení paměti.
Teď moje paměť asi hodně utrpí, protože se počítač rozhodl mě opustit. Ani se nerozloučil, jenom smutně zablikal a odešel, nevím kam. Co teď? Peníze na nový nemám, ani na staršího typa.Sedím a truchlím, když v tom mě něco napadlo. Brzy budu mít narozeniny, a tak se před svoji rodinou zmíním, co mě potkalo, a budu čekat, jestli to zaseté semínko vyklíčí. Každý den bez počítače byl ale utrpením. Seděla jsem u něj a snažila se ho přemluvit, aby obživl. Trochu na mě zablikal, ale slzy nezabíraly.
Pak přišly moje narozeniny a světe, div se, dostala jsem počítač. Sice starší, ale na mé radosti to nic nemění. Vnuk mi ho zapojil a radost byla pryč. Zjistilo se totiž, že nefunfuje ani monitor. Návštěva odjela a já jsem zase zesmutněla. Musela jsem si monitor koupit sama. Chvíli to trvalo, ale sehnala jsem si starší. Pak jsem si ještě koupila flešku, aby mi opravář mohl přehrát mé soubory ze starého počítače do počítače nového. To zase chvíli trvalo, protože mezi tím dostal rýmičku a nepracoval.
Ubíhají dny od skonu mého počítače a já začínám být nervozní, plačtivá a začínají se mi třást ruce. Není se mnou vůbec k vydržení. Jsem protivná a nechce se mi komunikovat ani s kamarádkou. Truchlím! Konečně se opravář uzdravil, přišel, a uvedl mi počítač do provozu. Byl to můj hodně šťastný den a já se nemohu od počítače odtrhnout.
Doufám, že mi tento počítač už vydrží na věky, tedy na mé. Nechci už nikdy ten hrozný absťák zažít.
