Když jsem byla opravdu hodně malá, ráda jsem si kreslila. Nejvíce takové figurky, kterým dospělí říkali hlavonožec. Měly totiž jenom velkou hlavu a pod ní nožičky. Už malé dítě ví, že hlava je nejdůležitější část člověka. Všechno se kolem ní točí a hlava se z toho také točí.
Říkala to maminka, když něco nešlo, jak by mělo. Často ji také bolela hlava ze mne. Nikdy neříkala,že ji ze mne bolí ruce, nohy, nebo třeba břicho. Také jí šla z některých věcí hlava kolem. Rozhlížela jsem se, kam šla, ale hlava byla stále na jejím krku. Nešlo mi to do hlavy, ale moc jsem si z toho hlavu nedělala.
Když přišel tatínek z práce, tak mamince vyprávěl, že má práce plnou hlavu, a maminka říkala, že také neví, kde jí hlava stojí. Hlava ale nikde nestála, protože maminka nosí svoji hlavu zpříma a prý pyšně. To říkala naše sousedka.
Soused prý ztratil hlavu, když viděl tu novou slečnu z prvního patra. Ale asi už hlavu našel, protože, když jsem ho potkala, měl ji na krku.Tatínek mu jako kamarád radil, aby si to v hlavě srovnal, že v ní má zmatek, a jemu, že hlava nebere, když soused tak lehkomyslně přichází o hlavu.
Trochu se mi z toho hlava motá. Já mám prý hlavu prázdnou, říkal náš učitel a vzápětí dodal, že ji mám plnou blbostí.Tak nevím, co to s tou hlavou vlastně mám.Musím si to nechat projít hlavou, ale před nikým hlavu sklánět nebudu.Na rozdíl od mnoha ostatních nemám v hlavě zmatek a mám to v hlavě srovnané.
Tuhle jsem slyšela, že má někdo v hlavě brouka a to musí být hodně nepříjemné. Chtěl ho asi vyhnat, protože šel hlavou proti zdi. Nerozbil si ji ale, protože nechtěl, aby mu hlava brněla. Možná, že by o hlavu opravdu přišel. Asi mu to přes tu hlavu přerostlo.
Nesmíme však nikdy hlavu věšet, a proto hlavu vzhůru a pořád ji držet nad vodou. Když nebudeme na hlavu padlí, tak budeme možná i hlavou myslet a nebudeme se s ní bezhlavě řítit do neštěstí.
