V čase blížících se narozenin dcery mi v hlavě ťukává na dvířka „komůrky nápadů“ zapeklitá otázka: Co mé drahé Kristin jenom dám? Abych na otázku našla odpověď, zalezu si do svého šibalského soukromí, doufajíc, že mne něco napadne.
Letos jsem dlouho zalezlá nebyla. Napadlo mne, že by byla fajn společná víkendová cesta do některé evropské metropole - jenže jaké? Chvilku jsem dumala a pomocí těžké kombinatoriky a ekonomického vážení jsem nakonec vylosovala dánské královské město Kodaň.
Ve stanovený termín, v podvečer, jsme si vzaly pár „švestek“ do ruksáčků a vyrazily jsme směrem k dánské hranici. Za rozbřesku jsme už z paluby trajektu zkřehle asistovaly vycházejícímu slunci, které zvěstovalo, že nás čeká krásný slunečný den. Moderní větrné mlýny trčící v několika řadách z mořského horizontu točily svými lopatkami ve směru k sobě, jakoby nás vybízely: „plujte, plujte, v našem království je pohádkově!“
Po vylodění z trajektu jsme téměř hodinu projížděly striktně rovinatou krajinou. Až v momentě, kdy nám výhledy narušily obrovské logistické budovy s neonovými nápisy, odtušily jsme, že jsme dorazily do Kodaně.
Ostrovní město nás vítalo především svým klidem. Zpod nádražních hodin, které slouží obdobně jako ocas koně na Václaváku Pražanům, odstartovaly jsme s českou lačností prohlídku známých reálií a nasávaly do sebe nesmírně pozitivní kodaňskou atmosféru. Široké vzdušné ulice byly lemovány cyklostezkami. Bylo nám doporučováno být na pozoru a bezhlavě do cyklostezek nevstupovat, neboť v Kodani je cyklista pán. Jejich kola a nápadité modifikace je nutno respektovat, kola na ulicích jednomu vládnou, druhému slouží, mají svou moc i kouzlo. Jsou bílá, černá, růžová, červená, s košíkem, s postelí, s boudičkou či vagonkem, s praporkem či fáborkem, každé je jiné, ale každé každičké kolo je svému majiteli, venkoncem lidem ve městě, prospěšné. Nesmrdí, nehlučí, nezabírá mnoho místa.
Kodaň je krásné, étericky sympatické město. Se všemi kostely, zahradami i malou vílou. Barevné domy i jeho kosmopolitní obyvatelé jsou usměvaví. Mnozí ležérně, přesto precizně oblečení.
V Kodani jsme nepociťovaly pýchu, nadřazenost. Pociťovaly jsme uctivou dánskou(kodaňskou) hrdost. A to i v okamžiku, kdy nevěsta se ženichem na svou svatbu, nebo vážení představitelé města na večerní koncert v Tivoli, přijeli nikoliv mercedesem, nýbrž vyprseni na kole.
