Lije jako z konve, blesk stíhá blesk, z okna koukat na tu spoušť mě nebaví, stejně nic nezachráním. Vzala jsem si omalovánky a jala se vymalovávat. Sešit se jmenuje: Splň si své sny. Vyčistí to hlavu, anebo se hlavou začnou honit hlouposti, uložené v jednom z těch nespodnějších šuplíčků.
Mně se vybavila jedna povídka. Kdysi, vlastně už musím napsat v minulém století, ji otiskl Mladý svět. Autora si nepamatuji a byla by docela legrace, kdyby byl čtenářem íčka. Ten kluk napsal povídku Proč je tráva zelená? Nebyla to úvaha ve vědeckých sférách, prostě je to tak, že v noci trpaslíčci vyfasují štětečky a hezky nové lístky natírají nazeleno. Čím? To je trpasličí tajemství. No, a takováhle zcela nepodstatná blbina se uklidí do jednoho z těch mozkových šuplíčků a vyskočí v tu pravou chvilku.
Obrázek domalován, venku se jasní, ale bouřka se ještě nevzdává. Kolem jezdí hasiči, prudký déšť se asi navalil někam, kam neměl.
Tajemství jsem vám prozradila, odpočinula si a teď by to chtělo procházku. S Procházkou. Pokud ho přemluvím.
Krásné léto.
