Do důchodu jsem odcházela v 59 letech. Měla jsem na malém městě svůj obchod s bytovým textilem a podnikání mě moc bavilo. Objednávala jsem téměř všechno zboží od českých výrobců, zboží bylo kvalitní, ještě teď ho doma užívám. Z důvodů dobré kvality jsem se nemohla dostat na ceny prodejců levného zboží, kterými se v tu dobu začal trh hemžit. Mrzelo mě a nemohla jsem pochopit, že zákazníci dají přednost prostěradlu za 35Kč, které nemohlo mít dlouhou životnost.
To byl důvod, proč tržby klesly a já pracně vydělávala na nájem a pojištění. Tak jsem se rozhodla, že svého času využiji lépe, když půjdu do důchodu.Toužila jsem chodit do přírody, jezdit na výlety a práce na celý den mi tohle neumožnila. Manžel mé rozhodnutí schválil, a i když on nemohl cestovat, měl radost z výletů se mnou. Založil si sbírku zápalek a já mu z každého místa vozila zápalky jako suvenýr.
Zpočátku jsem si užívala. Lednice, Valtice, Kroměříž...vycházky po okolí, bylo to příjemné. Pak mě oslovil známý, jestli bych nechtěla s ním jezdit na sběr jahod. Peníze by se mně hodily, čas mám, tak proč ne.To byla první má brigáda. Krásná rána pod Pálavou, byla jsem nadšená a slíbila si, že teď už všechny brigády budu hledat jenom na čerstvém vzduchu. Bohužel jsem si za týden zničila kolena, takže jsem od slibu musela ustoupit.
Přesto jsem byla stále akční, bavilo mě vyhledávat brigády, někam občas chodit a něco si přivydělat. A tak šla jedna brigáda za druhou: doplňování zboží v Bille, výpomoc v prodejně obuvi, vkládání pošty do obálek a lepení, výpomoc v prodejně kabelek, prodej na vánočních trzích, prodej v bufetu v kině, sklizeň jablek v sadě, na další už si ani nevzpomínám. Jedna z posledních brigád byl úklid v mateřské školce. Ten byl hodně náročný. Po ukončení jsem prohlásila, že už nemůžu ze zdravotních důvodů nic dělat, maximálně něco podávat.
Večer zazvonil telefon a známá mi volala, jestli bych nechtěla nastoupit do šatny. Odebírat a podávat kabáty, to bych mohla ještě zvládnout. Tak jsem hned druhý den nastoupila do Brna do zábavného parku jako šatnářka. Už tam pracuji 2 roky a jsem spokojená. Do práce chodím jeden den v týdnu, přivydělám si na výlety a je to už určitě má poslední brigáda. Doufám, že si ji ještě dlouho udržím.
