Od letošních nejsvětějších křesťanských svátků jsem zase nic radostného neočekával. Ve čtvrtečním deštivém odpoledni z Prahy vyjížděl v autech asi milion pražských přistěhovalců. Jeli do rodných vísek, za rodinami.
Hned po první stanici autobusem to už začalo. Do dvou sanitek nakládali těla dvou havarovaných řidičů. Za nimi zpět stály kilometry nepojízdných aut.
Vystupoval jsem z autobusu na stanici Budějovická. Proti mně nastupovala obéznější penzistka. Zadívala se mi do očí, asi z metrové vzdálenosti, ztratila vědomí a padla na vozovku. Podal jsem jí ruku na vstávání. Ještě jiný muž jí také podal ruku. Pomohli jsme jí na nohy, zeptal jsem se, zda chce nastoupit a autobusem odjet. Přisvědčila. Tak jsme jí zatlačili zadek do autobusu a ona usedla. Ani ji autobusák dveřmi neskřípl, odjeli.
Sešel jsem do metra a chtěl si koupit velikonočního beránka. Stál celých 140 korun. Prý měl v bříšku sladkou tvarohovou nádivku. Za tolik peněz by mi ale zhořkl na jazyku!
Před naším činžákem se selsky oslavovaly Velikonoce. Na lavičce seděla kyprá vesničanka se dvěma muži. Vydávali skřeky neandertálských předků! Pak si vyběhli ulevit do ještě neolistěného roští, v našem parčíku „hrůzy“. Vypustili vše, ze všech tří lidských otvorů! Jedna nájemnice vykřikla na „milostpaničku“ z okna, veselé Velkonoce. Ta jí ani nepoděkovala a, jako by nic nespáchala, tiše odešla.
Doma jsem se pustil do pečení piškotového beránku. Keramickou formu jsem vložil do plynové trouby a čekal na zazvonění spínače. Plyn ani nevybuchoval!? Po zazvonění jsem chtěl plyn v troubě zhasnout. Knoflík mi ale zůstal v ruce, nešel znovu zastrčit, nevěděl jsem, jak to vypnout! Nakonec jsem to uzavřel kombinačkami!
Uklidnil jsem se jen na chvilku. Z ulice se ozývalo silné houkání a blikání modrých světel se odráželo na mém stropě. Šel jsem se podívat na terasu. Kolem se řítilo pět obrovských hasičských cisteren. Nikoho ale v tu chvíli nerozdrtily!
Už se smrklo. Na stropě se mi náhle objevily blesky. Zase jsem šel „petrachtovat“, na balkón. Puklé tramvajové koleje právě svařovali elektrickým obloukem. Naštěstí začalo pršet, tak toho nechali, aby je ta elektřina také nezabila!
Tak jsem letošní zelený čtvrtek přežil snad jen zázrakem…
