Vozmistr František Kyjovský je člověk rozvážný. Tento pán s kladívkem, chodící kolem vagonů je neuvěřitelně pomalý. Za žádných okolností nezvýší své tempo. V řeči je rozšafný a komolí názvy a jména zaměstnanců. Vozy Wap jsou u něj vafky, manipulační vlak pumlák. Z naprosto neznámého důvodu říká výpravčímu Dukátovi pane Tůmo!
Pro celou stanici je to Jeho Veličenstvo Pan Franc. Má svérázné názory. Někdy vypustí z úst takovou perlu, že padá na zadek i ten největší škarohlíd. Jednou se velice podivil plakátům rockových kapel. Pravil: ,,Ty mladý už nevědí, jak by ty svoje bigbíty pojmenovali. Tuhle jsem na plakátě četl, že v sousední vesnici bude hrát Sajdkárkros!“
S ,,rychlostí“ pana France musí vždy službu konající výpravčí předem počítat. Je nutno předsadit jako myslivec při střelbě na zajíce. Všechny zápory ale vyvažuje velký klad. Pan Franc málokdy vyřadí správkový vůz. To už musí být. Závadu raději půl dne opravuje.
Jednoho dne převzal výpravčí Bernát zátěž na deváté koleji. Zavolal si pana France a pravil: ,,Vlak je zapřažen na deváté koleji a musí odjet do půl deváté. Běžte udělat zkoušku průběžné brzdy. Bacha. Má začít výluka deváté koleje a kdybyste to nestihnul, museli bychom vlak vysunout přes opačné zhlaví.“
Z venku se ozývá ťukání. Půl devátá dávno odbyla. Zahájení výluky se odkládá. Traťováci postávají kolem. Mechanizace čeká. Vedoucí prací pohlíží nervózně na své náramkové hodinky. Konečně se těsně před devátou ozve hlášení ze zpětného dotazu: ,,Pane výpravčí, na koleji...(pan Franc odpočítává koleje od příkopu) deváté brzda hotová. Vlak může odjet, kolej ještě není rozebraná!“
Jindy pan Franc vykonává úplnou zkoušku brzdy. Frekvence ťuků je ale stále pomalejší. Náhle rány ustanou docela. Dávno už minul předpokládaný čas odjezdu. Hlášení o ukončení zkoušky se neozývá. Ze staré budovy vybíhají pátrači. Jdou po stopě zmizelého. Nejprve nalézají filc. Pan Franc jej za sebou tahá na provázku pro případ, že by musel pokleknout. O kousek dál se povaluje odložená taška s poznámkovým blokem a vozovými nálepkami. Konečně jsou pátrači u cíle. Na trávě za jedenáctou kolejí spí pan Franc. Chvíli si prostě dáchnul!
Do Guinnessovy knihy rekordů se ovšem pan Franc zapsal jiným činem. Vykonával zkoušku brzdy na vlečkovém vlaku. Po ukončení práce zalezl na lokomotivu a zde se začal vykecávat se strojvedoucím. Vlak se rozjel a oba experti se bavili dále. Najednou pan Franc zjistil, že je na závodní vlečce. ,,Pane výpravčí, brzda na vlečkovém vlaku hotova!“ hlásí ze vzdálenosti sedmi kilometrů od nádraží!
Největším koníčkem pana France je ale železný šrot. Jakmile se ve stanici objevil vagon s tímto obsahem, zmizí vozmistr uvnitř. Přehrabuje se kusy železa a úlovky vyhazuje ven z vagonu bez jakékoliv výstrahy! Někdy i něco přinese výpravčímu. Jednou předával mosazný moždíř. Pravil: ,,Tu paličku ale hledat nebudu.“ O jeho činnosti informuje vždy dispoziční výpravčí staničním rozhlasem a upozorňuje zaměstnance, že není radno se pohybovat kolem nebezpečného místa. Zaměstnanci stanice uvažují, že až pan Franc půjde do důchodu, odstaví mu do šturcu velký vagón se železným šrotem. Ozdobí jej girlandami a za doprovodu dechové hudby vykoná slavnostně odděný vozmistr poslední vyhazovací sběrný úkon. Budou tak parafrázovat scénu z filmu Železný dědek.
Doma má hodně věci z přineseného materiálu. Všechno u něj je prý obrovské. Jím vyrobenou míchačku na maltu prý dokáže uvést do chodu jen šest chlapů. Jezdí ve staré aerovce a chová se vždy důstojně jako lord Hemenex.
I stalo se, že jednou prověřoval bdělost a ostražitost železničářů jakýsi kontrolor. Chodil si v civilu po nádraží. Nikdo si jej nevšímal. Přípravářka upozornila na jeho přítomnost venkovního výpravčího. Ten pána posléze legitimoval. Pán zareagoval: ,,No konečně si mne někdo všimnul. Co kdybych byl agent cizí rozvědky? O ignoraci zaměstnanců učiním patřičný zápis do revizní knihy!“
Rozčileně se kontrolní orgán vydal do kanceláře náčelníka. Míjel právě vagon se železným šrotem, když přes bočnici vyletěl kus železa! Předmět mu proletěl těsně kolem hlavy a zapíchnul se do země deset centimetrů od špičky jeho bot.
Kontrolor zůstal stát jako solný sloup. Byl v takovém šoku, že netrefil do dopravní kanceláře, zapomněl, co tam chtěl, a vůbec si nevzpomněl na nějaký zápis o závadách. Podle škodolibého a zcela neověřeného ústního podání prý v šoku zamířil do polí! Snad prý šel neznámo kam a zpíval si cestou,,Kolo, kolo mlýnský!“
Z toho plyne poučení, že i kontrolní činnost může být za určitých podmínek rizikovým povoláním!
