Kdo chvíli stál...

10. 6. 2017

Sleduji seriály. Odpočívám u nich. Nemusím přemýšlet a někdy jen tupě zírám. V seriálu Panství Downton je jistá paní Patmorová. Kuchařka, která má své neotřesitelné výsadní postavení v hierarchii kuchyně výše zmíněného panství. Ale běda, přichází elektrifikace. Paní kuchařka se bojí elektrického šlehače, nechápe význam ledničky (vždyť led ve spíži byl tak praktický a stačilo to). Najednou má slzy v očích – nestačí těm mladým a její post je ráz na ráz ohrožen. A proto, moji milí vrstevníci a vrstevnice. Nebojme se virtuálního světa, chytrých mobilů, nových aplikací a jiných elektronických vymožeností, ať nedopadneme jako paní Patmorová. A ta měla oproti nám tu výhodu, že tehdy alespoň ještě fungovala přirozená úcta ke stáří. Pamatujte: kdo chvíli stál, již stojí opodál!

Můj příběh

Autor: Blanka Macháčková

Hodnocení:

(5 b. / 3 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Anna Csanádiová 12.6.2017 08:39

Také se snažím jít dobou, někdy je to tvrdý oříšek,ale stojí to za to!

Naděžda Špásová 10.6.2017 19:53

Blanko, tento britský seriál je i můj oblíbený, takže vím o čem je řeč. Pravda je, že úcta ke stáří se dneska už moc nenosí, ale vymoženostem v domácnosti se opravdu nebráním.

Zpět na homepage Zpět na článek

Martina (56 let): Po smrti otce od nás máma očekává neustálou pozornost

Vždy jsem obdivovala mámu a tátu, jak hezký vztah spolu měli. Opravdu se milovali, respektovali, neudělali krok jeden bez druhého. Bohužel, po smrti tatínka se to ukázalo být jako problém.

Redakce

Jitka (68 let): Vnoučata chodí k dědovi jako do bankomatu

Můj manžel je hodný a důvěřivý člověk. Občas jsem měla pocit, že ho kvůli tomu někteří lidé využívali. Bohužel, teď mám tento dojem i z našich vnoučat. Chodí si k dědovi pro peníze a považují to za samozřejmost.

Redakce

Zapomínání

Tak nevím, zda mé drobné zapomínání je počátek demence nebo to k nástupu stáří prostě patří. Jdu do…

Jindřich Berka

Zápisník starého muže: Prázdniny a brigáda

Prázdninové měsíce potvrzují teorii o relativitě času. Vždy uběhnou rychleji, než nudné a šedivé dny běžné. Včera jako by prázdniny začaly a dnes už zase kolem oken procházejí skupiny rozjívených dětí do nedaleké školy. Pohled na natěšené prvňáčky vyvolal vzpomínky na vlastní první školní den.

Zdeněk Folvarčný