Jsem teď ve stavu, kdy jsem si celkem pochutnal na výborné čokoládě, ale nevím, co bude dál. Chuť měla správnou, hořce kakaovou s příchutí hořkých mandlí. Když toto bude můj poslední článek, budete vědět, na co jsem zašel. Než to se mnou praští, musím napsat, jak jsem k té čokoládě přišel.
Ale musím začít úplně od začátku a zdůvodnit, proč se tak stalo. Mám pozemeček, asi sto metrů čtverečních s bramborama. Když jsem sklidil zhruba polovinu, zjistil jsem, že mi dochází zelené bedýnky na uložení a tak deset jich potřebuji ještě někde vyhrabat. I jal jsem se probírat odloženejma věcma a narazil jsem na ukrytou přepravku s pokladem. Moje bývalá a poslední přítelkyně, která mne před sedmi lety kvapem opustila a unesla do svého panelákového minibytu i moje tři polodivoké kočky, byla trochu zvláštní typ. Když nám té v době uhynul krásný velký a velmi inteligentní vlčák, prohlásila, že psa milovala a mne měla jen ráda.
A co jsem nalezl? Mimo asi padesáti propisek, ač nekuřačka, založila i dvacet zapalovačů, dva balíky po sto kusech svíčiček v kelímcích a mnoho dalších „užitečných“ věcí. Vedle dalších jiných „úchylek“ často kupovala a balila dárky svým přátelům a vždy je někam schovala (ty dárky). Jenom že díky tomu „němci“ vždycky je zapomněla darovat, možná proto, že už nevěděla, že a kde je vlastně má. Tak jsem na takovouto bedýnku dnes narazil. Trochu mne bral vztek, protože polovina, -no celkem celej škopek - bylo parfémů a různých sarapatiček od Amwaye. Tak za pár stovek možná i tisíc. Fotky jsou po částečném přebrání, cca polovina. Odnesl jsem to sousedce, ať to přebere. Popíše, co se dá použít, vhodné a použitelné si nechá, třeba laky na nehty, nemíním je používat, a ostatní půjde na vyhazov. Pro dokreslení situace musím dodat, že vše bylo nakoupeno kolem roku 2007, tudíž starší deseti roků, takže jaksi dávno už prošlé a nevhodné k použití. Mezi těmi poklady byly i ty čokoládové bonbóny. Obal originál a luxusní, neporušený, uvnitř krabičky byl obsah ještě zataven v aluminiové-hliníkové folii, také neporušená. Opatrně jsem to otevřel a místo broučků mne ovanula vůně kakaa. Tmavé, čokoládové lanýžové bonbóny měli jen lehký našedlý potah vysráženého tuku a jinak OK. Na obalu trvanlivost do 31.8.2006, výrobce Francie a obsah kakaa 35%, tenkrát za 59.- Kč. Tak co s nimi? Kachny ani slepice to nežerou, sousedovic psovi jsem neměl odvahu to dát, mohlo by mu po tom být špatně, a tak zbylo buď to vyhodit nebo ochutnat. Nějak jsem to rozhodnutí odložil a až večer u kafe jsem si na ně vzpomněl. I dostal jsem odvahu a ochutnal. No, svět to neviděl, pes to nežral. Když zapomenu na původ, takové dobré, voňavé a KAKAOVÉ bonbony se dělaly snad jen za Rakousko-Uherska. No paráda. Jen ta příchuť hořkých mandlí mne trochu zarazila. Že by cyankáli? Nebo záhadná chemická reakce? A v originál obalu? A jako dárek? A pro koho? Tak jsem snědl dva a čekal jsem. kdy to se mnou švihne. Během zpráv jsem jaksi mimoděk snědl další a pořád nic. Napadlo mne, že by to chtělo mít po ruce nějaký protijed, ale Okena mně nechutná a nic jiného od alkoholu doma nemám. Pro případnou pitvu a určení příčiny smrti mám vedle klávesnice položený originál obal a zbytek bonbonů.
Půlnoc zrovna odbila, lampa ještě svítila a já pořád žiju, tak snad to vydrží. Buďto se brzy ozvu nebo bude zítra v Černé kronice Blesku zpráva o úmrtí nenažraného důchodce. Ráno se uvidí, zatím ahoj.
A tady je reakce kamarádky, taky tady z íčka, které jsem článek poslal jen jako hrubopis a jako životní příhodu, ale bez úmyslu jej zveřejnit. Cituji její slova: „Okamžitě se mi hlas !! Jestli to neuděláš, volám záchranku, hasiče, pohřebák a policajty !!!“
PS: Chtěl bych tímto poděkovat francouzskému výrobci této cukrovinky - firmě Jacqount z Beauregard, že po letech a bez újmy mně bonbony velmi chutnaly, a taky tomu, že jsem díky kvalitě a trvanlivosti výrobku přežil.
