Ležím na kraji lesa, mé tělo se třese a v zoufalství mlátím hlavou o pařez. Brzy přijde smrt. Už na mne dýchá horkým dechem. Pak teprv přestanou ty prudce křečovité bolesti. Z mých očí, už několik dní slepých, se řine nezadržitelný proud slz. Myslí někdo na moje utrpení? Znám to vaše zavírání očí a odvracení hlavy. Jen ti nejsoucitnější z nejsoucitnějších si možná nad mým osudem povzdechnou. Ale soucit mi nestačí. Proboha, dělejte něco, pomozte mi! Chci žít. Chci toho tak moc? Kolik musí mít člověk miliard, aby si řekl: "Už dost. Víc nepotřebuji, to mi k životu stačí" ? Kolik je potřeba krutých smrtí, aby někoho napadlo, že to za ty peníze nestojí. Nebo už je pozdě? Už bude dál život ztrácet cenu? Já už se to nedozvím, tělo ztrácí cit a boj o život už prohrávám. Tělo už se přestalo třást. Od země jde chlad. Už mi nepomůžeš. Teď už můžeš pomoci jen sám sobě. Uvědom si člověče, že jsou na světě větší hodnoty, než jsou peníze a něco udělej. Jinak třeba ty taky pro něčí zisk skončíš jednou podobně bídně a v bolestech, jako teď já, obyčejné lesní zvíře, srnec.
Z tisku:
V České republice se zřejmě mnohým zemědělcům finančně vyplatí pěstovat spíše řepku olejku, než obilí, a tak polí s touto rostlinou přibývá. Spolu s nimi ale bohužel přibývá i hladovějících srnek, které zelené lístky řepky v období zimy konzumují - to jim ovšem způsobuje slepnutí. Rostlina obsahuje látky, které srncům ničí játra, plíce nebo nervovou soustavu.Takovéto srnky pak bloudí nemocné a slepé po polích a lesích. Vrážejí hlavou do sromů a způsobují si tak poranění. Umírají v dlouhých bolestech, nebo je pak zastřelí myslivci.
V posledních letech zaplavily republiku lány řepky a kukuřice. Chemikálie, pesticidní látky, jimiž se právě tyto energetické plodiny, řepka s kukuřicí hnojí, se přesouvají do podzemních vod a významně je znečišťují. A to i do hlubokých vrtů, sloužících ve většině případů jako zdroje vody pitné.
Více na:
http://ceskapozice.lidovky.cz/podpovrchova-voda-v-cesku-je-plna-hnojiv-fdh-/tema.aspx?c=A170925_131728_pozice-tema_houd
