Foto: autorka

Vánoční koncert v nemocnici

18. 12. 2017

Je stříbrná neděle 17.12.2017, já stále ještě trávím čas v nemocnici, nijak mne nemrzí, že nemohu uklízet, péct a nakupovat. Čeho ale opravdu lituji, je skutečnost, že letos poprvé budu chybět v našem malém kostele na zpívání koled.
Ráno jsem vstala z postele a venku se sypal sníh, alespoň něco, co připomíná blížící se vánoce. Sestřička nám všem třem na pokoji napíchala infuze a informovala nás o dnešní návštěvě kapely z blízkých Nepolis.
Hurá! O koledy tedy letos nepřijdeme. V deset hodin jsme se všichni (i ti nechodící) shromáždili v jídelně a těšili se na koncert.
Koledy zpívala a hrála skupina dobrovolných hasičů "Nepál band". Jejich produkce byla krásná a dojemná. Po koncertě jsme dostali dárečky, které vyrobily děti z nepoliské základky.
Moc si vážím lidí, kteří obětují svůj volný čas a dělají radost starším a nemocným, často nemohoucím lidem. Všem přeji krásné a klidné vánoce.

Můj příběh

Autor: Redakce

Hodnocení:

(5 b. / 8 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Marie Ženatová 18.12.2017 13:12

Díky za hezký článeček i fotečky. Moc Vás zdravím a přeji hodně síly a zdraví...

Zpět na homepage Zpět na článek

Martin (64 let): Randím, flirtuju a nestydím se za to, právě naopak

Za minulý rok jsem se sešel se šestnácti ženami. Jen tak na kávu, na víno, na procházku. Nezávazné rande je součástí mého života. Koncem roku jsem si ty schůzky spočítal, vzpomínal na ně. Kamarádi se mi smějí, že jsem věčný Casanova, kamarádky i dcera mě za to odsuzují.

Redakce

Jana (74 let): Jsem vdova bez papírů a říkám: holky, vdávejte se

S partnerem jsme spolu žili téměř třicet let. Říkali jsme, že v našem věku už nemá smysl dělat svatbu. Oba jsme měli za sebou dost těžké rozvody. Když Jirka zemřel, došlo mi, že to byla chyba.

Redakce

Můj život s brýlemi i bez

Ten den jsem neměla moc dobrou náladu, a tak mě poslední jedovatý telefonát prostě dorazil. Mrskla jsem mobil na stolek a odevzdaně jsem si sedla na pohovku. V tom okamžiku to zřetelně křuplo! Hned mi bylo jasné, co se stalo. Prostě jsem si sedla na své dioptrické brýle!

Vladislava Dejmková

Nezapomenutelné prázdniny: Děkuji ti maminko

Letní dny před více než 25 roky. V krásném prázdninovém týdnu jsem tehdy měla narozeniny a…

Marie Ženatová

Vzpomínka lehce alkoholická

Malovat pozadí je totiž zodpovědná a důležitá práce, která si žádá podpůrných prostředků pivem počínaje a dejme tomu fernetem konče. Oblibě největší se ovšem těšilo bílé víno.

Zuzana Zajícová