V tomto období by měla zahrada odpočívat. Měla by být přikrytá sněhem, tu a tam sýkorka a klid. Je to ale jinak. Po sněhu ani památky, kvetou sněženky, vylétly i včely a místo klidu velký shon. Nejaktivnějšími živočichy na naší lednové zahrádce byli krtek a můj muž. Jeden ryl, druhý běhal sem tam a toho rycího se snažil obelstít. Ten, který ryl, byl krtek. (Manžel už zryl na podzim). Tento souboj mezi oběma silnými osobnostmi probíhá již celý rok. A protože je to boj opravdu hrdinský, jeden z nich musí být hrdina a druhý logicky padouch. Který je který, závisí na úhlu pohledu. Přihlížející se rozdělili na dva tábory jako republika při volbě prezidenta. Jedni nadávají na krtka, druzí na manžela, protože nechápou, proč by mělo to užitečné zvířátko tolik vadit. Ortodoxní zemědělci dobře rozumí nevraživosti majitele, když každé ráno nachází zahradu posetou krtinci. Milovníci přírody by vzali hrabičky a hromádky zlehka rozhrnuli a roztomilé slepé zvířátko si nechali dál pohrávat s trpělivostí svého soupeře.
Já v tom mám zcela jasno. Protože krtek přežil nástrahy mechanické, chemické, přežil zvuky i vibrace, přežívá i přítomnost koček a psa, je to zkrátka on, který je v mých očích hrdina. Jen mě mrzí, že ryje v lednu. Protože, jak praví staré přísloví, ryje-li krtek v lednu, končí zima v květnu. A to od něho není opravdu hezké.
