A jdeme, ptáte se, kam to bude?
Tentokrát nás humpolecké muzeum pozvalo na vycházku k hydroelekrárně na Sedlici a Malé přehradě na Želivce i s panem Sýkorou. Sraz ve 13.00 u elekrárny. Sešlo se nás hodně, členky muzea nám prozradily něco z minulosti hydroelekrárny - na návštěvě byly už minule. A tak naše skupina vyšla podle řeky Želivky směrem k Želivu kolem lomu, kde se těžil kámen na stavbu elekrárny. Již několik let zde na skalách bývají úžasné ledopády. Najdeme je i letos? Samozřejmě - nejsou. Ze skalnatého snahu a skály visí jen mohutné rampouchy.
Děláme malé zastavení spojené s vyprávěním p.Sýkory o zdejším ptactvu. Dozvídáme se o životě nádherného ledňáčka - možná ho i uvidíme, žije zde u Želivky. "Pozoroval jsem mladé. Sedělo jich sedm na větvičce a rodiče se střemhlav vrhali do vody. Jen tak. Netrvalo dlouho a mladí je začali napodobovat.Tak se učili lovit“, vypráví p.Sýkora. Také další, málo známý Skorec vodní zde žije, také sovy a dravci. Dozvídáme se, jak člověk svými neuváženými činy ovlivňuje život ptáků. Vybudování lezecké stěny na skále, kde hnízdil dravec, bylo opravdu nevhodné. Už hnízdí jinde. Hned za přehradou je obec Vřesník. Víte, proč Vřesník ? Tak se přijďte podívat na podzim. Celá skála nad obcí je porostlá nádherným vřesem. U Malé přehrady se znovu pozastavíme a slyšíme o jejím vzniku a hlavně o skorci vodním. Loví i pod ledem, Jak to dělá, že najde cestu ven z ledového "zajetí“, je tajemstvím.Ťukání a následně let ptáka - vidíte ? To je datel. Snaží se likvidovat škůdce stromů. Bohužel je škůdců moc. Kůrovci se v těchto lesích daří.
A už vidíme první domy Želiva. Sluníčko bylo skoupé, ale vycházka se moc líbila. Tak ještě malá odměna v podobě malého zákusku v klášterní kavárně, pár fotek od kláštera a hurá domů.
Cestou se zastavíme v Humpolci - ujasnit si, co a kde je Zichpil - skanzen. Našli jsme, ale o tom až někdy příště. Skanzen je v zimě zavřený.
