Za slunného sobotního odpoledne jsem se vydal před Hlavní nádraží Praha. Očekával jsem příjezd příbuzných, ze západočeských lázní. Aby byli v Praze rychle, jeli expresem Pendolino. Už v rádiu hlásili, že z tohoto směru mají vlaky do Prahy zpoždění.
Usedl jsem na osluněnou lavičku před halou a na tu vedlejší zasedl urostlý neznámý muž. Postupně jsme oba odmítli rozdávání našich cigaret kolemjdoucím kriminálním živlům!
Slovo dalo slovo, a tak jsme se dali do řeči; on se rozpovídal. Odseděl si osm let v kriminále. Nejvíc ho prý zmlátil zakrslý a prťavý trestanec!
Vracel se právě z elektromontáže v německém Reinsteinu. Pořád je tam americká vojenská základna, s těžkými letadly. Američané tam bydlí v uzavřeném a oploceném sídlišti, s ozbrojenou americkou stráží! Ta se obávala jeho auta, zaparkovaného u jejich plotu. Musel si přeparkovat!
Pochvaloval si vlídnou a bezpečnou atmosféru současného Německa. Už všichni umí anglicky, také polská a ruská komunita je přívětivá, anglicky mluvící. Vydělal tam denně jenom 10 000 našich korun.
Dál pak cestoval do Brna, na rozloučenou jsme si podali ruce.
Konečně dorazilo mnou očekávané Pendolino, o 50 minut později! Příbuzné byly železniční dopravou zdrcené! Jejich expres musel dokonce i couvat! Někdo prý spáchal sebevraždu, ležením na kolejích! Společné pivo jsme tak nestihli. Jen jsem je doprovodil k jejich dalšímu vlaku.
Alespoň jsem se tak v poklidu opálil na jarním sluníčku a dozvěděl aktuální příběhy z Německa a současných českých kriminálů.
