Bylo nádherné slunečné sobotní dopoledne. Vyhlédl jsem z terasy na ulici. Žižkov mne opět nezklamal, už tu byla zase tragédie! Stálo tam za sebou deset hasičských cisteren, policejní vůz a hasičská kriminálka. Všechny diesely se točily na plno, modrá světla blikala. Jedna cisterna přijela dokonce až z Horních Měcholup. I dlouhý požární žebřík byl připraven. Vše natáčel neznámý kameraman.
Nikde ale ani stopy po dýmu!? Hasiči poklidně postávali u aut a povídali si. Jen někteří měli na zádech žluté dýchací bomby. Nikdo nikam nespěchal, vyzařoval tu všeobecný poklid. Moc se ml líbily jejich pestrobarevné přilby. Byly žluté a červené; ty bílé měly kšilty i na zadním krku.
Z dunění tolika motorů se probudili v roští pospávající kriminálníci. Měli různobarevně pomlácené obličeje, žluté, modré a zelené, asi z pátečních hospodských rvaček!
Šel jsem se dolů podívat. Ptal jsem se jednoho hasiče, co že to hoří? Řekl, že on nic neví. Vyjádřil jsem obavu, že vyhoří i náš protější činžák. Prý se nemusím bát, je jich tu prý hodně!
V neděli jsem se konečně dozvěděl, že to hořelo poštovní datové centrum. Tak jsem se aspoň poučil, že hoří-li datové centrum, není žádný kouř!!! Proč tedy tolik kraválu?
Snad tu bude příští týden klidnější?
