V parčíku před naším činžákem je pohostinno. Je známý po celách Čechách, Moravě, na Balkáně, ba i na Středním Východě. Šeptají si o něm a sní ve všech tamních věznicích. Když mukly z kriminálů propustí, putují rovnou k nám. Park je vybaven zdrojem pitné vody, po arabských exulantech, měkkým trávníkem bez kradení „lůžkovin“, blízkým nepřetržitým výčepem piva, levnou vinárnou a nonstop prodejnou potravin.
Trávník je měkčí než vězeňská palanda. Policie tu zasahuje citlivě, spíše jen formálně. Stačí mi vyhlédnout z výšky dolů a hned je o čem psát a mluvit.
Poklid je přerušován jen málokrát denně. To vychází bába Pitevní se psem Parchantem. Psisko vbíhá plné života do roští. Tam se hrozně lekne spícího trestance a hrůzou štěká. Kriminálník se také moc vyděsí a křičí. Pitevní také řve a hned volá policejní úderný oddíl. Ti přijedou, zkontrolují mukla, zastaví kolemjedoucí tramvaj a strčí ho na dozor tramvajákovi. Tak se to děje několikrát denně!
Propuštění vězňové se u nás rychle zotavují, lépe než ve drahém sanatoriu! Rychle načerpávají pracovní síly na další vězeňský pobyt.
