Znečištění ovzduší v některých regionech Evropy ohrožuje zdraví a zkracuje životy. Největším problémem jsou přitom prachové mikročástice a přízemní ozon. Nejvíc ohroženy jsou země střední a východní Evropy, včetně České republiky, potažmo Středozemí. Z metropolí EU je na tom nejhůře Londýn, oznámila Evropská agentura pro životní prostředí (EEA).
„Znečištění ovzduší v některých částech Evropy zkracuje život téměř o dva roky,“ tvrdí EEA, která tak podle agentury Reuters přidala argumenty pro zpřísnění emisních omezení v Evropské unii.
Díky legislativě se sice podařilo snížit množství některých toxinů chrlených z výfuků a komínů, ale stále zůstávají nebezpečné hladiny mikroskopických částic známých jako prachové částice. Ty přitom podle vědců způsobují onemocnění jako rakovina plic a choroby krevního oběhu.
V unijním průměru znečištění ovzduší zkracuje lidské životy o zhruba osm měsíců, tvrdí zpráva, která rovněž cituje z příslušné studie financované Evropskou komisí. Podle ní by snížení koncentrace prachových částic v některých regionech mohlo zvýšit průměrnou délku života až o 22 měsíců.
Zpráva bez větších podrobností uvádí, že zvláště vysoké úrovně znečištění mikročásticemi byly v uplynulých letech zaznamenány v Polsku a v České republice, ale také na některých místech Bulharska, Itálie a Slovenska. Podle přiložených mapek je zjevně nejhorší situace z celé Evropy ve slezské části Polska a na severovýchodě České republiky. S ozonem (O3) či oxidy dusíku má problém zejména severní Itálie.
Eurokomisař pro životní prostředí Janez Potocnik řekl, že evropské zákony na ochranu ovzduší budou muset stanovit ambicióznější limity znečištění. „Toto je opravdu vážné varování ohledně kvality našeho života a zdraví,“ uvedl Potocnik.
Ředitelka EEA Jacqueline McGladeová tvrdí, že znečištění ovzduší stojí státy EU ročně dohromady bilion eur (25 bilionů korun), které vynaloží ve zdravotnictví a na odstraňování širších dopadů na životní prostředí.
Podle unijní směrnice schválené v roce 2008 musí členské státy snížit úroveň vystavení částicím v městských oblastech průměrně o 20 procent do roku 2020 ve srovnání s úrovní v roce 2010. Týká se to prachových částic menších než 2,5 mikrometru, které se v dýchacím ústrojí dostávají nejhlouběji.
