Už jste byli pozvaní na sousedské setkání? Já se ho právě dnes zúčastnila. Když jsem dostala pozvánku na Sousedské setkání obyvatel jedné naší čtvrti současných i bývalých, byla jsem trochu na rozpacích. Bydlela jsem tam 30 let, ale už čtvrt století tam nebydlím. Co mě čeká? Poznám ještě někoho a pozná někdo mne? To byly nejčastější otázky, které mně táhly myslí. Protože tam bydlí ještě pár známých a zejména jedna má přítelkyně, odvážně jsem se tam dostavila. Nejprve každého přivítal organizátor akce, kterého jsem naštěstí znala, opadla trochu má bázlivost. A tu už je další má známá, s kterou se zdravím a poznávám, že to nebude tak strašné. Někoho jsem trochu poznávala, ale už jsem si nepamatovala jméno, někdo se zase ptal na mé, protože si mne nepamatoval také. Někdy z toho byla docela legrace. Připomnělo mně to setkání naší střední školy po 30 letech se sousedním "Béčkem", s kterým jsme se také setkávali poprvé. Také jsme se většinou nepoznali. Čas je neúprosný malíř, který většinou krásy nepřidává, ale neubírá na osobnosti, někdy i přidává.
Bylo tam připraveno i malé občerstvení, káva, jednohubky i koláče některých pilných sousedek. Začaly se tvořit skupinky, které se poznávaly, a sama jsem netušila, jaké vzpomínky vydoluji ze své paměti. bylo to velmi příjemné odpoledne, těším se, že se budeme občas potkávat a můžeme se zdravit jako dříve, protože se poznáme. Někteří přijeli i z dáli, například jeden pán až z Kanady, kde žije už 30 let. řekli jsme si, že se budeme o podobných akcích dovídat přes mail na nové webové stránce. Z původně plánované slabé zdvořilostní hodinky se vyklubalo celé odpoledne a přišla jsem domů ve velmi dobré náladě / bez alkoholu!/. Fotky zde neuveřejňuji, nemám svolení zúčastněných.
