Jako každé ráno se probudím a chci se podívat na budíka, kolik je hodin. Po hmatu rozsvítím lampičku a nic."Je tma".
Po hmatu najdu brýle a vylézám z postele. Zjišťuji, proč mi nesvítí lampička. Elektrika nejde v celém domě. No, nic se nedá dělat, budu nucena ráno žít bez elektrického proudu..
Vím, kde je toaleta, koupelna, a vše dělám potmě, ale po paměti. Najednou zjišťuji, jak jsem na elektrice závislá. V kuchyni nemohu najít sirky na zapálení plynového sporáku.(nakonec najdu). "Sláva, budu snídat".
Po snídani se začíná rozednívat a už je na vše dobře vidět. Doma je chladno, neboť nejde bez elektriky topení. Vše se dá vydržet, tak se více obléknu. Nikdy si nepřipouštím, jak jsem závislá na vymoženostech dnešní doby a jak zjišťuji, že vše beru jako samozřejmost.
Elektrika byla zapnuta po třech hodinách a já teprve začala žít bez problému. Zapnout topení, uvařit, vyprat, číst a pustit počítač. Ponaučení z toho pro mne je, že obdivuji lidi, kteří nevidí, a co všechno dokáží. Mají moji úctu a obdiv. Vážím si toho, že vidím, i když musím mít silné brýle.
