Nečinnost, tak to není nic pro mne,
moje tělo lépe kalup přečká,
nedokáži sedět v klidu ve svém domě,
PŘIPADÁM si jako prázdná bečka.
Tu mne píchá, tu mne zase bolí,
jen se ohnu, nesrovnám se více,
při chůzi si musím pomoct holí,
PŘIPADÁM si jako zhaslá svíce.
Pohled do zrcadla mne opravdu neláká,
pravá líc má barvu modré blumy,
na ulici potkala jsem včera školáka,
PŘIPADAL mi, že furt na mne čumí.
A PROTO !!!
Vzpamatuj se z toho všeho Bertice,
jedním blbým zakopnutím život nekončí,
vždyť hlavně myslí donedávna bylas mladice,
tělo se zdravým duchem rychle zpátky naskočí.
Stoupni si zas před zrcadlo, načeš ofinu,
na reakce okolí a pocity se nedívej,
přec nebudeš jako babka skrytá ve stínu,
raduj se, zpívej a ze široka se zase usmívej:))))
Úsměv všechny chmury z těla zažene,
černé myšlenky ty promění se v růže,
za pár dnů, až vyrazíš si za pejsky,
budeš s nimi zase " skákat přes kaluže ".
Zdraví vás velice " básnířka " Bertice:))))
