K měsíci březnu mám vztah přímo osobní. Samozřejmě jako většina z nás především proto, že je poslem jara. První hřejivé paprsky slunce a celý proces oteplování má jednoznačně blahodárné účinky na tělo i na duši…
Březen je také oblíbený u čtenářů, neb je už dlouhá léta označován jako měsíc knihy. A nemůžeme upřít význam ani březnovému svátku, který jsme někde více, někde méně oslavili minulý týden – Mezinárodní den žen. To stejné pak platí i pro Mezinárodní den učitelů, o němž jako o dalším světově uznávaném svátku padne určitě zmínka koncem měsíce.
Pro mě má však největší kouzlo datum 16. března. Toho dne roku 1934 se narodila moje maminka.
Už téměř šest let statečně a s mimořádným smyslem pro humor tráví čas se svým nerozlučným společníkem Alzheimerem, z toho třetím rokem v úžasném Domově seniorů Foltýnova v Brně - Bystrci. Po telefonu jsme stále v kontaktu a já jsem každodenním svědkem jejího švitoření, veselých historek z dávné minulosti, oživlých vzpomínek i její vlastní fantazie. Poslouchám je téměř ve stejném znění několikrát denně. Počet našich telefonátů se vyšplhal jednoho dne až k devatenácti… A každý z nich byl (a stále je) pro mě důkazem, že se jí tam žije spokojeně a bezstarostně jako nikdy předtím. Její pětaosmdesáté narozeniny oslavíme jako vždy společně. Jen si ji tentokrát přivezu z Brna k nám, aby si to svoje polokulaté jubileum užila nejen se mnou, ale i s jejím milovaným vnukem, jeho ženou, pravnoučkem a ostatními členy rodiny.
Vím, že to bude jen na krátkou chvíli, která by se bez fotodokumentace a každodenního připomínání rozplynula jako dým... Ale maminčiny okamžiky štěstí mi rozhodně stojí za to. A protože ji určitě potěší i malá protekce prostřednictvím portálu i60, snad mi nebude mít nikdo za zlé, že ho teď využívám i k této soukromé gratulaci…
Takže moje zlatá mamuško, ať ti slouží zdraví a ať je z balkónu tvého pokojíčku každý den slyšet tvůj nakažlivý smích!
Pro všechny, kdo mají to štěstí být dětmi i po šedesátce,
s láskou HŠ
