Každý rok je to stejné. Nebo přinejmenším podobné. Slavit Mezinárodní den žen, anebo Den matek? Asi nejlépe obojí…
A tak se každoročně řeší svátek všech žen s datem 8. března v médiích, a květinářství a cukrárny ho propagují svojí nabídkou ostošest, aby ji o dva měsíce později – druhou květnovou neděli – bez uzardění zopakovaly a okázale připomněly všem dětem bez rozdílu věku, že je Den matek. Proč ne, obě příležitosti výrazně navyšují tržbu, navíc většinou udělají radost, a tudíž v mnoha případech dokonce vylepší rodinné vztahy. Aspoň na chvíli…
Věčný spor se vede o tom, kdo by vlastně měl ke Dni matek gratulovat. Přání k svátku jistě potěší každou ženu. Mladou, starou, milenku, sousedku, tetu i tchýni. Ale od toho existuje právě ona všeobecně objímající alternativa MDŽ. To mohou klidně gratulovat vnoučata babičkám a manželé manželkám. Ale ke Dni matek by měly logicky gratulovat jen děti svým maminkám, případně těm, které za své maminky považují…
V praxi to znamená, že svojí mamince pojedu popřát osobně, zůstanu s ní v Brně tři dny a společně to oslavíme. Dcery na tento svátek obvykle nezapomínají, zejména když už jsou samy matkami. Synové však mívají často problém i s pevnými daty, natož pak s pohyblivým svátkem. Proto jsem taky každý rok volala bratrovi, aby na maminku nezapomněl, protože i on je její dítě. Poslední dva roky za něj posílám přáníčko…
I svému muži každoročně připomínám, že má jeho máti druhou májovou neděli svátek a že jí musí popřát on, neboť i v sedmdesáti je pořád její prvorozený synek. Tohle prostě nemůžu vyřídit jako obvykle já, protože tchýni samozřejmě mnohem víc dojme gratulace od vlastního syna než od snachy, jakkoli oblíbené…
O to víc si cením, že díky pozornosti mojí snachy mi k Svátku matek nezapomene nikdy popřát ani můj syn, a že si na mě láskyplnou esemeskou vždycky vzpomene i má nevlastní dcera.
Mám prostě úžasné děti.
Pro takové okamžiky mateřského štěstí se mi fakt vyplatí občas i mlčet a neradit, když k tomu nejsem vyzvána…
Hezké vztahy v pátek i ve svátek vám přeje
HŠ.
