Letos to vyšlo na první letní den. Jedna z největších pochoutek mého života. Malinový brambory. Miluji jejich jemně máslovou chuť, která mi připomíná dětství a já zase slyším babičku, která volá: „ Dnes máme malinový brambory, tak honem, ať vám nevychladnou“. Oříšková vůně přepuštěného másla nás popoháněla od dětských her k lahůdce všech lahůdek.
Jakmile začnou kvést na zahradě brambory, chodím kolem keříčků jako mlsná koza. Ve škole nás učili, že když brambory kvetou, začínají se tvořit hlízy. A já je popoháním očima. Manžel je ze mě nervózní, protože ví, že začnu otravovat. „Tak ty brambory podhrabej, ať vidíme, jak na tom jsou“. On by nejraději kopal půlkilové erteple, já zase ty malé drobné kuličky. On čeká na optimální výnos, já bych ty mrňata platila zlatem. Začíná boj. On zcela ekonomicky ty sazenice brání a já neúnavně žebrám. No, a tak jsem letos zvítězila právě 21. června. K obědu byly malinový brambory. Olizovali jsme se oba až za ušima. Polité máslem, posypané jarní cibulkou s obalovanou cuketou chutnají i zarytému masožravci. A co je na nich z malin? Nic. Jsou to zkrátka malý nový brambory.
