Byl nevlídný den, takový, jaké bývají v prosinci. Sníh ještě nenapadl, a tak bylo vše šedivé právě tak jako olověná obloha, kde se honily černé mraky. Občas zapršelo a foukal studený vítr. Lidé, kteří spěchali ulicemi, si jen přitáhli šálu těsněji ke krku a přemýšleli o teplém pokoji se šálkem horkého čaje. Nálada všech byla také nevlídná právě tak jako počasí. Přestože se blížily Vánoce, vánoční nálada mezi lidmi nebyla. V hlavě se jim jen míhaly sloupce čísel, počítali, kolik ještě musí koupit dárků, co je to bude stát, a hlavně si už přáli, aby bylo po svátcích a měli pokoj. Na Vánoce se snad těšily jenom děti, protože doufaly, že dostanou řadu drahých dárků, s kterými se budou moci pochlubit spolužákům.
Tu se mezi spěchajícími davy objevil takový nenápadný stařík. Pomalu procházel kolem zářivých výloh drahých obchodů, ale nevšímal si jich. Očima hledal nějakou vlídnou tvář se zářícím pohledem, která se na Vánoce těší. V tom uviděl malého chlapce, pomalu se loudajícího ulicí. Tu a tam postál u lákavého výkladu a očima hltal rozsvícené třpytivé vánoční stromky. Byl sám. Stařík k němu pomalu došel a sledoval ho. Chlapec se konečně odpoutal od výlohy, trochu si vzdychnul a loudal se dál.
Děda k němu přišel a oslovil ho: „Chlapče, co tady děláš tak sám? Kde jsou tví rodiče a kamarádi?“ „ Já mám jen maminku a ta je ještě v práci. Kamarády nemám, nechtějí mne mezi sebe, protože nemám to, co oni.“ „A co je to, co nemáš?“ Chlapec tiše odpověděl:“ Drahý mobil, značkové oblečení, krásné hračky. My máme málo peněz. Maminka mi ale slíbila, že k nám také přijde Ježíšek a budeme mít stromeček. Už se těším, jak si ho spolu hezky ozdobíme.“Stařík mu pohlédl do velkých očí a řekl:“ Pomohl bys mi s jedním úkolem?“ Chlapec ochotně souhlasil. „ A co mám udělat?“ Děda řekl:“ Pomůžeš mi najít Kouzlo Vánoc, které se ztratilo. Lidé přestali v Kouzlo Vánoc věřit. A to je špatné. Už se nechtějí o Vánocích scházet, povídat si spolu, navštěvovat se s příbuznými, s přáteli a hrát si s dětmi pod stromečkem.“ „A jak přivoláme Kouzlo Vánoc zpět?“ „Musíš začít mezi svými spolužáky vyprávět o tom, jak se s maminkou těšíte na Vánoce, jak pečete cukroví, zdobíte stromeček a jak si spolu vyprávíte o vánočních zvycích. Musíš je pro to získat, aby o tom vyprávěli doma a sami to chtěli zažít.“ „Zkusím to“ řekl chlapec.
Příští den začal chlapec plnit svůj úkol. Přestal se svých spolužáků ostýchat a začal vyprávět o blížících se Vánocích. Spolužáci se mu zpočátku posmívali, ale pak začali poslouchat a sami vymýšleli, co by se ještě dalo dělat. Ozdobili si třídu ozdobami, které si sami vyrobili, donesli do blízkého parku krmení pro ptáčky a veverky a měli radost, když se krmítko začalo prázdnit pod hltavými zobáčky malých opeřenců. Najednou bylo veselo, a všichni se na Ježíška těšili. Když se vraceli z parku, potkali staříka, ke kterému se malý chlapec hned hlásil a začal mu vyprávět, co všechno už s kamarády udělali. Stařík se usmál a řekl:“ Splnil jsi úkol. Kouzlo Vánoc se vrátilo.“
Pomalu začal padat sníh, usazoval se na stromech, věžích a vysokých střechách domů a zakryl trávníky. Lidé se začali usmívat a spěchali k rodinám, aby rozsvítili své vánoční stromky a usedli společně k slavnostnímu stolu. Mezi lidi se vrátilo Kouzlo Vánoc.
