Úvodní foto z internetu jsem použila na pozvánku k oslavám našich stotřicátin. Zatím ještě pozvaní hosté stále netuší, co je čeká a nemine. Ještě stále neví, že oslavovat se budou nejen naše společné narozeniny, ale i naše svatba. Protože svatby jsou vlastně dvě, musí být dvakrát i svatební dort.
Na první oficiální svatbě nás bude i s oddávajícím šest, proto mám na ten den objednaný malinký ovocný dort ve tvaru srdíčka. Musí být maximálně do kila, přestože se v cukrárně trochu cukali, že tak malý nedělají. Jak bude vypadat, jsem nechala zcela na cukrářce. Má být hotový v devět hodin, svatba je v 11.30, bude muset pro něj dojít ženich, protože mne už v té době bude mít v parádě kadeřnice. Dimi ho odnese přímo do restaurace a konečně budu i já mít nějaké překvapení, když všechna ostatní jsem chystala sama.
Za týden, na vyčarované svatbě, už bude dort větší. Jeho upečení mi navrhla sama jedna známá a pojedeme pro něj už den předem a bude čekat v ledničce. To mi připomíná příhodu s dortem, který jsme měli před pěti lety na oslavě našich šedesátin. Byl ve tvaru nakrojeného kulatého ementálu a hemžily se v něm marcipánové myšičky. Zatroubila jsem tramtaradá, bude dort! Odešla jsem k lednici a vrátila se s nešťastným výrazem mezi vnoučata, kterým jsem co nejsmutněji sdělila, že lituji, ale z dortu nic nebude, protože se do něj pustily myši. Děti vytřeštily oči a běžely se mnou k ledničce. Vytáhla jsem dort, děti skákaly radostí a já měla fajn pocit, že jsem je takhle převezla. Pak jsme se spoluoslavencem Dimkem dort slavnostně nakrájeli a každé vnouče si objednávalo kousek s myškou. Jojo, srandičky, na to mne užije!
Svatby v seniorském věku moc časté nebývají. A proto jsme požádali Helenku, aby o svatbě, jejích přípravách, ale i nejrůznějších pocitech svých či svého nastávajícího, psala blog. Helenka souhlasila, a tak od dnešního dne sledujte její "Blog novomanželky".
