Listopad, listopad,
lísteček se stromu spad...
Byla jsem na pozdně odpolední procházce. Slunce už svítilo hodně šikmo, a tak dělalo na trávnících se spadaným zlatým listím zlaté dálnice. Ony i asfaltové cesty byly okrášleny zlatým listím, které jim s pomocí větru dělalo na šatech roztodivné vzory. Sice jsem se těšila na veverky,,kterých jsem při poslední vycházce napočítala nejmíň 15, a proto jsem si do kapsy dala pár oříšků, ale ty mě dnes docela vypekly. Neukázala se ani jedna, tak jsem oříšky nasypala do připraveného krmítka. Máme tam od loňska dvě, někdo šikovný je vyrobil ze dřeva a připevnil pevně na strom. Drží od loňska. U rybníka vznikl problém. Mladá dívčina venčila pejska bez vodítka. Blízko břehu byl pár labutí a na ty pes zuřivě dorážel. Labutě na psa syčely, labuťák rozvíral křídla a chystal se také k útoku. Dívka pobíhala rozčileně kolem psa, který ji vůbec neposlouchal. Konečně se jí podařilo psa chytit za ocas a odvléct ho dál Chytla ho alespoň za obojek,,který byl ale volný a pes se jí opět vyškubl a letěl na labutě. Po značném úsilí se jí podařilo ho chytit a odvléci pryč od labutí. Pokračovala jsem v procházce dost rozčilená, protože nějací psi před dvěma lety pokousali párek labutí, který dlouholetě náš rybník osidloval. Labutě se tenkrát přes veškerou snahu nepodařilo zachránit. Proto jsem o tyto nové měla strach. Sedla jsem se chvíli na lavičku a pozorovala divoké kachny na rybníce. Bylo jich tam plno. Ještě pár snímků a šla jsm domů. Sluníčko už mělo namále.
