Aneb Úraz snadno a rychle
Jednoho srpnového dne jsem si naplánovala k obědu uzenou makrelu. Přítel ji moc nemusí, proto jsem mu uvařila nějakou rychlovku. Nechtěla jsem, aby ryba byla cítit v obýváku spojeném s kuchyňským koutem. Na balkon svítilo slunce. Napadl mne nápad. Geniální, pokud by stejně geniální byla i jeho realizace.
Do vany jsem vložila měkkou deku, opřela dva polštáře, přidala polštářek a pevnou podložku pod talíř. Na kočičí kadibudku jsem si připravila rybu (obal jsem předtím samozřejmě hned zabalila do novin a igelitového sáčku), sklenici se střikem a několik bílých papírových ubrousků. Otevřela jsem okno, které většinou bývá jen vyklopené. Přítele jsem požádala, aby mě chvíli nevolal, že nebudu moct.
Vstoupila jsem do vany, trochu zprudka dosedla – a křup! Hlavou jsem narazila na roh otevřeného okna. Sáhla jsem si na ni a na ruce jsem měla krev. Zbarvila několik ubrousků, které jsem na místo hned přiložila. Ujistila jsem se, že se nemotám, a obtížně vylezla z vany. Příteli jsem řekla, co se stalo, a požádala ho, ať se podívá, jak je rána velká. Mezitím jsem zakrvácela ještě několik dalších ubrousků. Situaci zhodnotil jako nikoliv nebezpečnou. Chvíli jsem zůstala sedět, než krvácení přestalo – mám až příliš dobrou srážlivost. Vrátila jsem se do koupelny, okno jsem pouze vyklopila a na druhý pokus snědla makrelu.
