Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní
příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke
konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv
vulgarismy.
Jan Zelenka
14.3.2020 10:53
Díky všem za vaše slova. I přes všechny životní trable je třeba žít dál.
Anna Potůčková
14.3.2020 08:31
Moc hezká, leč smutná básen o ztrátě toho nejcennějšího co život člověku dá! Básen, která mně vehnala slzy do očí, neboť nedokáži si vůbec představit, že bych měla ztratit na věky své děti!
Martina Růžičková
13.3.2020 17:17
Bolestná vzpomínka vyjádřená krásnými verši...
Jana Šenbergerová
12.3.2020 18:41
Něco, co žádný rodič nechce, a přesto se to někdy stane.
Zůstane smutek a oči vyplakané.
Eva Mužíková
12.3.2020 13:53
Tak málo toho jeden o druhém víme.. také nenalézám vhodná slova.
Jitka Chodorová
12.3.2020 09:33
Krásná báseň, snažím se chápat Tvoji bolest, i když jsi se mi již o synovi zmiňoval, nenacházím slov útěchy, jsou stejně zbytečná.
Věra Ježková
12.3.2020 09:13
Jendo, to je překrásná, velice dojemná báseň; stejně jako první, kterou jsi Honzíkovi věnoval. Jsem ráda, že jsi ji zveřejnil. Je pochopitelné, že tato bolest v tobě přetrvává. Dobře, že se z ní umíš aspoň vypsat.
Věra Ježková
12.3.2020 09:13
Jendo, to je překrásná, velice dojemná báseň; stejně jako první, kterou jsi Honzíkovi věnoval. Jsem ráda, že jsi ji zveřejnil. Je pochopitelné, že tato bolest v tobě přetrvává. Dobře, že se z ní umíš aspoň vypsat.
Hana Nováková
12.3.2020 07:48
Pane Zelenko, rozplakal jste mě, tak mladý, život před sebou , zůstaly rodiče a v jejich srdcích smrti šíp. Bolest nikdy nepřebolí, jen tak trochu se s ní snažíte žít. Díky
Soňa Prachfeldová
12.3.2020 07:44
Nenacházím slov.
Načíst starší příspěvky
