Je krásné nedělní odpoledne a nás to táhne někam do přírody. První na řadě je Jezero Milada, ale než se vypravíme, tak se nebe pokryje tmavými mraky, fouká studený vítr, a tak nastupuje druhá alternativa a tou je Střížák. Nabízím vám nedělní odpolední procházku po našem oblíbeném kopci. Tento nápad měla ovšem spousta lidí, ale všichni jsme byli jak cvičené opice. Roušky pokrývaly naše obličeje a vzdálenost byla dodržována ne metr, ale hodně metrů.
Trochu jsem se bála, že nebude co fotit, ale příroda je kouzelnice, pomalu se začíná zelenat tráva, stromy mají pupeny, jen jen se rozpuknout, vody v rybníku naštěstí přibylo a po nebi se střídala šedá barva s modrou, občas vykouklo slunce. Alespoň na chvíli jsme se cítili svobodně, nikdo nám nic nepřikazoval, našlapali jsme necelé 4 km a domů jsme se vrátili moc spokojení.
Možná, že nejsem tak skvělá fotografka, nepoužívám žádné triky, abych fotku vylepšila, fotografická hantýrka je pro mě španělská vesnice. Pohání mě radost a čistý entuziasmus, povedená fotka je mojí odměnou, a když se k tomu přidá pár slov chvály, není co řešit. Zase vezmu foťák a vyrazím kam jinam, než do přírody. Myslím, že zde popisky u fotek netřeba, stačí se jen dívat.
