Jako každý rok, tak v osmé třídě jsme na konci roku pomáhali paní učitelce odnést květiny domů, neboť jich vždy dostala hodně. Dokonce i v květináči. Já jsem nesla z druhého patra květinu v květináči, byla dost těžká. Paní učitelka na mě něco volala, ona už byla dole a chtěla ještě něco přinést ze třídy. Já jsem se předklonila přes zábradlí i s květináčem a chtěla jsem paní učitelce odpovědět, ale najednou mně někdo nadzvedl nohy a já letěla i s květináčem dolů do přízemí. Pak už si nic moc nepamatuji, jen to, že jsem se probudila v nemocnici a byla celá potlučená.
Vůbec jsem nechápala, co se to vůbec stalo. Celé prázdniny jsem proležela a pomalu se hojila. No, dobře to dopadlo, bez následků. První den školního roku jsem se musela dostavit do ředitelny, kde na mě čekalo velké překvapení. Stál tam můj oblíbený spolužák a začal se mi omlouvat, že to byla jen legrace a nepočítal, že květináč budu stále držet, ale že ho pustím a tím nepoletím za ním. Moc se mi stále omlouval a pak prohlásil " Až vyrostu, tak si tě vezmu za ženu." No, řekněte, co jsem na to mohla říct. Odpustila jsem mu. Dostal 2 z mravů a pak mě celou devátou třídu opatroval, aby se mi nic nestalo.
Když máme sjezd spolužáků, tak na to vzpomínáme. Nevím, proč jsem si zrovna na tuto příhodu vzpomněla, ale v mém věku už se vzpomínky častěji vracejí. Musím dodat, že si mě nevzal a jsem tomu ráda.
