Je pondělní dopoledne, v dálce na chodníku mává holí starý pán francouzskou holí - potřebuje taxi. Zastavuji, otvírám dveře a pán, pěkně zavalitý až obézní, horko-těžko usedá do vozu. Nejdříve určí cíl cesty, nemocnici Na Františku, a teprve potom zaostří a vyjekne: "Zase ženská, vy se cpete do všeho, dnes ráno mě jedna taková málem zabila. A to mám ještě dvě dcery a tři vnučky. Hergot, proč nesedíte doma a nevaříte tátovi oběd?"
Odmlčel se, protože mu došel dech, a i já uraženě mlčela. Ale za chvíli zase začal: "Paní, mě je šestaosmdesát a moje stará mě komanduje jako malého kluka, už šedesát let. Mám jí plné zuby. Teď zase vymyslela, že musíme jíst zdravě, podle ní a podle doktorů jsem tlustej. Dokonce mi koupila váhu a postavila mi ji k posteli. A dnes, brzy ráno, když jsem ještě ležel, v klidu pokuřoval a poslouchal rádio, se najednou potichoučku otevřely dveře a vešla ta moje - nahá, představte si, úplně nahá. Ve mně by se krve nedořezal, jak jsem se lekl. A ona, ať se nelekám, že nic nechce, jde se jen zvážit. Jsem z toho ještě teď špatnej. Proto jedu k mému doktorovi, mám nemocné srdce a baba na mně nebere žádné ohledy."
Zase mu došel dech, ale to už jsme dojeli k nemocnici. Už bez řečí zaplatil a ještě rád přijal moji pomoc při vystoupení z auta.
Ani nepoděkoval.
