Tyto dny jsou jeden jako druhý, ráno asi hodinu cvičím, snídaně obvykle nějaká kaše – oves, pohanky, jáhly apod., běžný úklid spojený s pohledem do lednice – co bude dnes k obědu? Obvykle jednoduchá a rychlá jídla vítězí. Po obědě šiji a šiji, rozdávám roušky. Když už doma nemůžu vydržet, krátká procházka. Do obchodu 1x za týden. Denně aspoň jeden telefonát s některou kamarádkou, a že jsou dlouhé (někdy až moc). Pozoruji, že si teď všechny rády povídají. PC pouštím až večer, přečtu zprávy, navštívím i60 a další oblíbené weby, potřebovala bych udělat pořádek ve fotkách. TV téměř nesleduji, stejně mi chybí čas na čtení, malování, hudbu.
Úkol ze školy splněn bez problémů, uvidím, jestli dobře. Na výběr oblíbené věci nemám čas, i když právě mě napadá – vytáhla jsem velkého medvěda, kterého jsme dostali k vítání syna, občas si ho teď pochovám (špatné slovo v tyto dny) nahrazuji - pohoupám.
Nejzazší vzpomínku mám ze školky, kdy jsem se snažila „podvést“ kamarádku, neměla jsem z toho dobrý pocit, od té doby se snažím nepodvádět. Kamarádka mi zůstala do dnešních dnů.
Závěr: chybí jen bod 3 – nouzi nemám, v poslední době víc experimentuji, ale jím v podstatě to, na co jsem zvyklá.
