Nedávno jsme si s manželem udělali opravdu malý výlet. Do vsi, kde jsem trávila svoje dětství a kde je i hřbitov. Nejsem žádná "bába svíčková", ale budou velikonoce a my nevěděli, zda-li se tam potom vůbec díky karanténě dostaneme. A tak jsme se sbalili, vzali s sebou pití a vyjeli. A nezbytnou svíčku pochopitelně taky. A jelikož se rozrůstá ves, rozšíření si žádá i hřbitov. A je to hezké dílo mistrů zedníků.
Bylo celkem hezké počasí, a tak jsme ani nekvaltovali a cestu si jaksepatří i užili.
Sice lesy okolo cesty byly spíš jako po orkánu, ale to je asi na více místech naší země. Ale abych nebyla tak negativní, musím napsat i to,že jsem viděla i nějaké nově vysazené borovičky a smrčky. A taky spoustu rozkvetlých trnek a zplaněných švestek, to byla pastva pro oči.
Neodolala jsem a trochu fotila. V dálce jsem viděla i zřejmě opuštěnou budovu kravína, kde jsme kdysi s ostatními dětmi jezdili na kole. Já tehdy měla už dost staré kolo zn.Pionýr. A s pýchou jsme říkali, že jedeme Rallye-Bahno. Jak jsme asi všichni vypadali, si jistě dovedete mnozí představit. Protože ani moje kolo nemělo blatníky, to by bylo přeci pod úroveň. Podotýkám, že to bylo zhruba před 52 lety. Jejda, to to ale letí.
Ale už skončím s nostalgicky laděnými vzpomínkami na dětství a nechám všechny, kteří můj článek dočetli, ať se podívají na fotky.
Chtěla jsem si natrhat něco kopřiv do nádivky, ale nakonec jsem na ně zapomněla. Tak na ně budu muset zajít někam v okolí. Ať žije skleróza.
Přeji všem hezké dny.
