Lidičky, máte také radost, že se na sebe můžete usmívat? Já mám radost velikou. Usmívám se od rána do večera a nemohu se úsměvu nabažit. Je sice pravda, že mám opravené zuby a usmívat se mohu. Když jsme vypadali jako bubáci, tak úsměv zmizel. Nevěděla jsem, jestli se na mne někdo usmívá, nebo mračí.
Úsměv mi chyběl. Sice jsem se na lidi usmívala, ale nikdo to nemohl vidět. Teď, když můžu, usmívám se na každého. Usmívám se na zelenou trávu, rozkvetlou kytku, na to, že svítí slunce, nebo, že konečně prší. Někdy chodím a usmívám se bezděčně asi proto, že mně zase život těší. Prostě se nemohu úsměvu nabažit.
Myslím, že úsměv lidem sluší a někdy i otvírá srdce. Když se na mne někdo usměje, bez té ošklivé roušky, mám obrovskou radost. Kdyby úsměv nebyl, byl by svět i lidské vztahy ošizené velmi. Tak se usmívejte a usmívejte se hodně a už si nikdy a nikým nenechme úsměv vzít.
