Jako patron kameníků, pracovníků s mramorem, kloboučníků a námořníků je uctíván svatý Klement, jehož památku slaví římskokatolická církev 23. listopadu. Rovněž bývá vzýván jako ochránce proti dětským nemocem a pomocník proti nebezpečnému vodnímu živlu, při vichřici a bouřce. Je zobrazován jako biskup a k jeho atributům patří kotva nebo pramen vody.
Podle tradice se narodil v polovině prvního století v Římě, byl vychováván v pohanské víře a ke křesťanství se obrátil na základě přímého působení apoštolů. Setkal se i se svatým Petrem, kterému se velice zamlouval a který ho navrhl za svého nástupce. Avšak po Petrově smrti se Klement zdráhal biskupský stolec přijmout, takže byli papeži zvoleni nejprve Linus a po něm Anaklét. Teprve roku 88 se podvolil a úřad přijal.
Koncem století byl poslán do vyhnanství a s dalšími křesťany musel pracovat v pověstných mramorových lomech v Chersonésu na Krymu, kde všechny sužovala nepředstavitelná žízeň. Za to, že žíznícím přivedl vodu, byl s kotvou na krku svržen do moře. Po mnoha letech údajně nalezli jeho ostatky slovanští věrozvěstové Cyril a Metoděj a přes Velkou Moravu je přinesli do Říma.
