Klecany jsou malé městečko kousek za Prahou. Léta jsem jen vnímala jeho existenci, ale nikdy jsem ho nenavštívila, natož abych o něm věděla cokoli bližšího. To se změnilo nedávno, když manžel hledal nějakou blízkou lokalitu vhodnou pro nedělní procházku. Po delším koukání do map vybral Klecanský háj.
Autem jsme dojeli na okraj obce a od turistického rozcestníku jsme se vydali podzimním listnatým lesem po zdejší naučné stezce. Ta se jmenuje Za pírkem klecanského sokola. Značena je pěknými vyřezávanými šipkami a tabulemi s informacemi o jednotlivých zajímavostech.
Prvním zastavením, na které jsme narazili, byla tzv. Pyramida. Na tabuli jsme se dověděli, že vznikla při romantických úpravách háje a že možná označuje místo, kde je pohřbený oblíbený pes majitele panství. Podle pověstí by ale mohlo jít též o začátek podzemní chodby na Levý Hradec na protilehlém břehu Vltavy. Další zastavení na cestě nás upozornila na studánku a rybníček u hájovny. Zajímavá byla další cedule věnovaná historii zdejšího letiště, které bylo za 2. světové války obsazeno Němci. Dodnes zřetelné okopy ho měly chránit před nálety spojenců.
Na celé vycházce nám přišla nejlákavější vyhlídka na Vltavu. Kvůli té jsme se sem vlastně vydávali. A opravdu nás nezklamala. Otevřel se před námi úchvatný pohled na hluboký kaňon Vltavy. Viděli jsme Levý Hradec, Roztoky, jez a plavební komoru Klecánky, v dálce se rýsovaly obrysy Prahy. Řeka dole se místy třpytila. Atmosféru celého místa dokresloval starý dřevěný kříž. Úžasné místo pro fotografy...
Kus cesty za vyhlídkou naučná stezka klesala dolů k Vltavě. My ji zde opustili a vydali se cestou vedoucí úbočím. Ta nás dovedla k místu, které dokládá prastarou historii zdejšího území. Tabule nacházející se u zarostlého místa na okraji hřebene nad Vltavou nám sdělila, že se nacházíme na místě slovanského hradiště z přelomu 9. a 10. století, které bylo ve své době jedním z největších na území Čech. Archeologové se nově domnívají, že se jedná o hledaný Pravý Hradec, který byl s protějším hradištěm na Levém Hradci důležitým strategickým místem. Datace osídlení je doložena nálezy dvou rozsáhlých pohřebišť. Jedno se nacházelo uvnitř opevnění, druhé bylo vzdáleno asi 500 m.
Hradiště spojovala s břehem Vltavy částečně do skály vytesaná skrytá stezka, která je dodnes využívaná a říká se jí Čertovka. My jsme tento romantický sestup k řece nevyužili, ale zabočili jsme směrem k městu a za chvilku dorazili do jeho centra. Zaujala nás půvabná barokní fara obklopená zahradou. Teprve u vchodu na farní zahradu jsme se na panelu dočetli, jak úzce jsou Klecany spojeny s osobou ve své době velice oblíbeného spisovatele Václava Beneše Třebízského. Katolický kněz Václav Beneš působil v Klecanech před svým předčasným úmrtím na tuberkulózu jako kaplan. Na faře je pietně uchovávána místnost s původním zařízením a dalšími památkami, kterou v letech 1876 - 1884 obýval.
Před farou se nachází prostor s parkovou úpravou, jehož dominantou je spisovatelův pomník. Horní část pískovcového pomníku zdobí socha Ukřižovaného od Josefa Václava Myslbeka. Autorem podstavce je architekt Jiří Stibral, reliéf s tváří Václava Beneše Třebízského vytvořil Josef Mařatka. Doma jsem se dočetla, že Klecany mají ještě jeden Třebízského pomník od Ladislava Šalouna, ke kterému jsme nedošli.
Park zdobí ještě sochy sv. Jana Nepomuckého a sv. Václava.
Od fary vede přes park stromořadí k protilehlému kostelu Nanebevzetí Panny Marie. Ten byl založen ve 14. století, jeho gotickou podobu ale smazaly barokní a novorenesanční přestavby.
Dalším překvapením, které nás zde čekalo, byl zdejší zámek. Na severní straně parku svítila bíložlutá zeď s honosným vstupem do dvora a za ním krásná empírová zámecká budova. Ani zde nechyběla informační tabule, ze které jsme se dověděli více. Původní klecanská tvrz byla na začátku 17. století přestavěna na zámek. Empírovou podobu získal po požárech, kterými byl stižen v letech 1827, 1857 a 1924. V roce 1727 přešel zámek do majetku Clam-Gallasů. Po nich vystřídal různé majitele. Za války to byla Hitlerjugend, po válce Ústřední škola Československého svazu mládeže, od roku 1950 armáda. V současnosti je v soukromém vlastnictví a nepřístupný veřejnosti.
My se před zámkem obrátili na zpáteční cestu k autu, protože nám již začínalo být chladno. Cestou jsme ještě krátce odbočili na další místo připomínajícího Beneše Třebízského. Je to jeho oblíbený kout lesa, který na jeho památku nese pojmenování Benešovka. Spisovatele tam připomíná kříž.
Domů jsme se vraceli nadšeni. Našli jsme místa nejen pro hezkou procházku přírodou, ale také zajímavé historické památky.
Pokud byste se chtěli o Klecanech dovědět více, doporučuji zdroje, ze kterých jsem také při psaní čerpala:
https://www.klecany.cz/obsah/naucna-stezka-klecany-197.html
https://www.mu-klecany.cz/web/cs/historie-turistika/historie/o-meste
https://www.hrady.cz/index.php?OID=564&PARAM=11&tid=52257&pos=450
https://www.mu-klecany.cz/web/cs/historie-turistika/historie/pohrebiste-klecany-i
https://www.mu-klecany.cz/web/cs/historie-turistika/historie/pohrebiste-klecany-ii
https://www.mu-klecany.cz/web/cs/historie-turistika/historie/dva-pomniky-trebizskemu
