Návštěva mne navštívila, nezvána a nečekána, u mne se posadila. Co u mě, do mne se stěhovala. Na Zlatou neděli, to byste mi nevěřili, já netuším, zda ještě žiji. Ten host, co v těle mém teď bydlí, je velmi drzý a stále hlodá tělo mé. Babské rady, a všechny možné snahy, vše, co se dá, vyhání toho neduha. Však nechce se mu z těla ven. Snad vyženu ho lékařem. Ne jeden, ale léků mnoho, mi nasazeno bylo a ty se, hoste, třes, už je to s tebou velký děs. Mami vydrž, volá dcera, vždyť víš, jak já to měla. Ten host není ode mne, ten už je bůhvi Kde. Jak se ti daří, píše vnučka a mně se rosí moje očka, jo, jde to, už mi bylo lip. Tak měj se a zase piš. Den po dni plyne jako přes kopirák. Od rána v klidu, pohoda, to nebude náhoda, že odpoledne oči tlači, chce se mi spát, co to značí? Usínám rychle, procitnutí bude, tak jako vždycky, horečnaté. Už ani doktor neví si rady, přidáme léky, snad to pomůže. Už ani nevim, co je za den, vždyť host se o to postaral, že zaspala jsem v klidu svátky a Ježíšek mi nic nedal. Však on dobře ví, že dárek přinese mi později. Týden se krátí, host se směje, jen tak mne z těla někdo nedostanei Tak tu ležím, čtu si íčko, sleduji dění, ve světě,,. a uchýlím se k poetě. Eleny básně tady čtu,,, Co bude, až tady nebudu,,. A jiné, už si čtu, tak to je dobré, host už slábne, nemá sil, že by ho lékař porazil? Vyhráno nemám, dobrá zpráva je, že ten můj host asi prohraje. Však není všem dnům konec a já ten neduh odhodim a s novym rokem vykročím. Bez hosta neduha, co deptal moje tělo, je, to by něco chtělo. Co? Ty bys něco chtěl? Dostaneš holí a mazej z těla ven. A ja budu mít zase krásný den.
Přeji všem hooodně zdraví do nového roku.
