Chodím na íčko ráda, protože alespoň styk listovní se živými lidmi mi zachovává duševní zdraví. Vždy se těším, co si přečtu nového, co obohatí mé znalosti, kam se podívám s některým pisatelem, cestovatelem do světa, jaké nové fotografie uvidím.
No, znáte to asi také. A to jsem udělala také dnes. Abych neztrácela svůj drahocenný čas, dala jsem si vařit rýži k obědu. Vím, že se má vařit dvacet minut, a tak využiji čas na íčku.
Přečetla jsem všechny nové články a objevila také skrývačky. Skrývačky mám ráda, a tak jsem se do toho dala. Nejvíce času jsem strávila hledáním kachny. Také hledání jedenácti obličejů nebyla žádná hračka, ale zvládla jsem to.
Když se tak raduji, tak najednou ke mně přichází z kuchyně zápach připálené rýže. Igelitový sáček, ve kterém rýže byla, se připekl ke dnu, přidala se i zčernalá rýže a kastrůlek se asi také nedá zachránit. Zjišťuji, že mám po obědě a ještě musím v této zimě hodně větrat.
Íčko, íčko, máš u mne béčko.
