Dnes jsem si založila tenhle blog. Na den sv. Valentýna. Což asi není úplně nejlepší nápad, protože jsem single. Ale úplně single, jak to nejvíc jde. Asi tak 25 let rozvedená, bez muže i bez vyhlídky, že by se to ještě někdy mohlo změnit.
Jsem totiž těžký introvert. Ale není to na mně na první pohled vidět. Když už jsem někde ve společnosti, umím se bavit, jsem veselá a občas dokonce i vtipná. Lidi se tváří, že jsou v mé společnosti rádi a já to mám stejně. Jen je sama neumím oslovit a neumím ani udržovat dlouhodobá přátelství. Dokončila jsem školu (několik) a už jsem své spolužáky nikdy neviděla, i když mě na srazy stále zvou. Já nevím, co si povídat s někým, koho jsem několik let neviděla a po večeři a láhvi vína s největší pravděpodobností delší dobu zase neuvidím. Stejné je to s kolegy z bývalých zaměstnání. Proč to dělám? Netuším. Někdy je mi to líto, ale stejně s tím nic neudělám. Ještě pořád rekreačně sportuju a je pro mě čím dál těžší najít přátele na kolo, turistiku apod. Do kina a za kulturou už umím chodit sama.
Občas se přes inzerát pokouším s někým seznámit. Spíš s holkama. Jsou víc v pohodě. Ale v mém věku asi už moc aktivních lidí není nebo na ně nemám štěstí. Muže nehledám. I když by se mi hodil, to je jasný. Občas spravit něco v bytě, poradit s vypadlými pojistkami nebo pověsit nový lustr. Moc ráda vařím, tak by bylo dobré, že bych to potom všechno nemusela sníst já sama.
Asi by bylo fajn být mingle. Jen nevím, kde nějakého mingle partnera hledat. Starší chlapi (když už vezmou na milost starší ženu) se chtějí většinou rychle sestěhovat a mít vztah s plnou penzí. Jako v hotelu, se vším všudy i s úklidem. Alespoň hodně z nich to takhle deklaruje ve svých inzerátech. A já asi nechci vyměnit svůj nový gauč a dálkový ovladač k televizi za druhý důchod. Tak proč si tedy stěžuju? No možná proto, že je dnes ten Valentýn. Kytku i bonbóny si můžu koupit v Lidlu, ale sama sobě nezavolám a nezeptám se, jestli mi není smutno a nechci si na chvíli popovídat. Tak asi tak.
