Ilustrační foto: pixabay.com

Příběh na padesát slov

4. 5. 2021

Po chození ve vedru po italských památkách jsem se těšil, že si konečně odpočinou mé oteklé nohy. V televizi dávali fotbal. Manželka nesouhlasila, nejsme tu kvůli fotbalu a podívej na ty davy lidí na kolonádě, tak jsem šel, ale za pět minut úplně všichni zapadli do barů na ten fotbal.

Můj příběh

Autor: Martin Vrba

Hodnocení:

(5 b. / 9 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Martin Vrba 5.5.2021 18:10

Paní Soňo - já – já dělám vždy jen všechno, co vidím manželce na očích.:) Nejsem žádný skalní fotbalový fanda, ani nevím, co to bylo tehdy za fotbal, ale ty nohy mne tehdy moc bolely. Tak jsme udělali kompromis, koukali jsme se na moře z takové malé předzahrádky u restaurace a k moři jsme si naservírovali banán v čokoládě se zmrzlinou a já jsem si dal nohy na sousední židli, protože jsme tam byli jen my dva. I číšníka jsme museli odtrhnout od televize.

Anna Potůčková 5.5.2021 16:49

Tak já bych také raději tu kolonádu, než fotbal v Tv, na který nemusím jezdit až do zahraničí :-)

Soňa Prachfeldová 5.5.2021 16:16

A tak jste šel též dál, či na fotbal ?

Marie Měchurová 5.5.2021 09:56

Fotbal je prostě fenomén a vítězi nad nějakými památkami, které nikam neutečou.

Dana Puchalská 4.5.2021 18:44

Ano,je to sport kolektivní, možná i hromadný... :-) :-)

Irena Mertová 4.5.2021 16:10

U Italů je to jasné, ti fotbalem žijí...

Jana Šenbergerová 4.5.2021 14:11

I vy, když všichni? :-)

Zpět na homepage Zpět na článek

Martin (64 let): Randím, flirtuju a nestydím se za to, právě naopak

Za minulý rok jsem se sešel se šestnácti ženami. Jen tak na kávu, na víno, na procházku. Nezávazné rande je součástí mého života. Koncem roku jsem si ty schůzky spočítal, vzpomínal na ně. Kamarádi se mi smějí, že jsem věčný Casanova, kamarádky i dcera mě za to odsuzují.

Redakce

Jana (74 let): Jsem vdova bez papírů a říkám: holky, vdávejte se

S partnerem jsme spolu žili téměř třicet let. Říkali jsme, že v našem věku už nemá smysl dělat svatbu. Oba jsme měli za sebou dost těžké rozvody. Když Jirka zemřel, došlo mi, že to byla chyba.

Redakce

Můj život s brýlemi i bez

Ten den jsem neměla moc dobrou náladu, a tak mě poslední jedovatý telefonát prostě dorazil. Mrskla jsem mobil na stolek a odevzdaně jsem si sedla na pohovku. V tom okamžiku to zřetelně křuplo! Hned mi bylo jasné, co se stalo. Prostě jsem si sedla na své dioptrické brýle!

Vladislava Dejmková

Nezapomenutelné prázdniny: Děkuji ti maminko

Letní dny před více než 25 roky. V krásném prázdninovém týdnu jsem tehdy měla narozeniny a…

Marie Ženatová

Vzpomínka lehce alkoholická

Malovat pozadí je totiž zodpovědná a důležitá práce, která si žádá podpůrných prostředků pivem počínaje a dejme tomu fernetem konče. Oblibě největší se ovšem těšilo bílé víno.

Zuzana Zajícová