Slovesa – přechodník přítomný
Přechodníky jsou spisovné knižní, až archaické výrazy; v obecné mluvě zastaraly již ve staré češtině. Využívá se jich především v psaných projevech ve vyšším stylu odborném a uměleckém (tam i jako prostředek humoru k dosažení úsměvné ironie). Hlavním důvodem, proč přechodníky z naší řeči téměř zmizely, je pravděpodobně to, že pravidla jejich užívání jsou poměrně složitá. Na druhé straně ovšem umožňují úsporné vyjadřování.
Přechodník přítomný je neurčitý slovesný tvar, jehož prostřednictvím vyjadřujeme děj provázející nebo doplňující děj vyjádřený určitým slovesem věty (přísudkem). Vztahuje se vždy k podmětu věty, do níž patří, a shoduje se s ním v čísle, zčásti i v rodě. (Takže žádné „Koukaje z okna, kráva ho kopla.“)
Přechodník přítomný se tvoří od kmene přítomného (nedokonavých sloves):
3. osoba množného čísla: nes-ou
on nesa
ona, ono nesouc
my, vy, oni, ony, ona nesouce
3. osoba množného čísla: lež-í
on leže
ona, ono ležíc
my, vy, oni, ony, ona ležíce
3. osoba množného čísla: sáz-ejí, děl-ají
on sázeje, dělaje
ona, ono sázejíc, dělajíc
my, vy, oni, ony, ona sázejíce, dělajíce
Příklady:
Mladík, jda zamyšlen, v lese zabloudil.
Pokojská, nesouc podnos se snídaní, zakopla.
Dívka odcházela, mile se na chlapce usmívajíc.
Chlapec si jí nevšímal, čta a mrače se.
Děti, berouce si míče, radostně pokřikovaly.
Existují i tvary ustrnulé, a to v mužském nebo ženském rodě, v čísle jednotném. Např.:
Počínaje (počínajíc) zítřkem, vstupuje v platnost nový jízdní řád.
Podle toho soudě (soudíc), byl zcela v právu.
Nehledě (nehledíc) na počasí, s dovolenou jsme byli spokojeni.
Na závěr jsem pro vás přepsala část ze scénky Jana Wericha a Miroslava Horníčka, nazvané Příchozí Vejda.
MH: Já mám knihovnu ohromně promyšlenou. Já to mám celý zařízený podle hesla „ukaž mi, co čteš, a já ti řeknu, kdo jsi.“
JW: To je odvážné, velmi odvážné.
MH: A já to mám tak, že nemusíte dlouho hledat nějak, kdo jsem. Já to mám přímo ve výši zraku, takže příchozí, vejda, okamžitě vidí.
JW: K vám chodí Vejda?
MH: Ano, občas zajde. Takže, příchozí, vejda, okamžitě vidí…
JW: Ke mně chodí taky Vejda. Oba Vejdové ke mně choděj, oba.
MH: K vám oba?
JW: I mladší Vejda.
MH: Ke mně jenom starší. Takže příchozí Vejda vejda …
JW: Teď k vám vešli oba, ne?
MH: Nenene, to druhý nebyl bratr, to byl přechodník.
JW: Aha, to byl přechodník. Ale je podobnej bratrovi, hrozně.
MH: Oni jsou si celá rodina podobní.
JW: Děsně jsou si podobní.
MH To oni ani kolikrát nevědí, jestli přišel brácha, nebo přechodník. Zmatky z toho… Tedy, příchozí, vejda, vidí…
JW: Vejdová k vám nechodí?
MH: Ne. Tedy, příchozí Vejda, vej… - to je přechodník, to druhý… Vejdová má taky přechodník.
JW: A vypadá dobře.
MH: Vejdouc.
JW: Vejdouc?
MH: Jo. To se dá poznat. Bratři od přechodníku ne, ale Vejdová od přechodníku jo. Tedy Vejda vidí okamžitě, jak vejde, vidí … Vejda vida, tedy vidí …
JW: To ne, to vy myslíte Vejda Vida Vinca, to byl ten malíř slavnej italskej …
Zdroje:
Havránek, B.; Jedlička, A.: Stručná mluvnice česká. Upravené vydání podle nových Pravidel českého pravopisu z r. 1993. Praha: Nakladatelství Fortuna, 2002.
Internetová jazyková příručka. https://prirucka.ujc.cas.cz/
Příchozí Vejda: https://www.youtube.com/watch?v=Adlhu38Ipt8
