CESTA - báseň z roku 1965

Cesta
 

Tisíce za noci padá hvězd,  

tisíce na nebi umírá sluncí

a včera večer spadla jedna.

Prochodil jsem město křížem krážem,

chudičké neony mi svítily na cestu

a za mostem se táhly do daleka

voňavé stíny tlejícího listí.

V parku krouží listí kaštanů

a na lavičce svítí srdce,

protknuté šípem.

Botanická zahrada je loukou asfodelů,

jen řeka Lethe ztratila se kdoví kam.

A proto nemohu zapomenout.

Po cestě plné kamení stoupám na Golgathu.

Kříž vzpomínek mne sráží na kolena.

V altánku vzdychají prkna a milenci.

Kolem staletého stromu usíná lavička.

Vdechuji syrový ozón opadalých stromů,

syrovou vůni zapovězené lásky.

Ještě chvíli mě líbej!

Tvé bílé tělo září jak diamant

ztracený v trávě.

Na ňadrech se černá uschlé jehličí.

Směješ se v bolesti,

která vytryskla ke hvězdám,

směješ se,

protože se stydíš plakat.

Ale nakonec to nevydržíš

a stejně se rozpláčeš.

Malý uzlíček lásky

schoulený pod hvězdami.

Kolem je nebe, poseté perlami

a dole svítí město.

Malý pokojík

se sluncem v rozzářených očích.

To město se zvony a chrámy  

A s domkem, přilepeným pod tovární zdí.

Vedle mne muž s koštětem

smetá spadané uschlé listí,

je šťastný, zpívá si.

A kolem mne umírá tisíce hvězd.  

V altánku sténají prkna

a hlasy milenců uvnitř.

Možná, že pomůže,

když se pomodlím v pološeru spících kostelů.

Starý farář už mne nebude vyhazovat.

Položí mi ruku na rozpálené čelo a řekne -

Miluj a odpouštěj!

Pane faráři,

jsme oba staří blázni.

Oba věříme v iluzorní věc.

Vy v Boha a já v Lásku.

Raději si to necháme pro sebe,

aby se nám nikdo nevysmál.

Je noc

a cesta nazpátek

je vždycky smutná.

Tak prochodil jsem město

křížem  krážem.

I parkem prošel jsem.

Syrový ozón sed mi na duši,

jak kámen.

Varhanní koncert přestal právě hrát.

V přírodním kině hrají fantastický film. 

Sedl jsem si nahoru.

Dole seděla Ona a plakala.

Odcházím a ona mává bílým šátkem.

Lavička s křížem září do noci

a park je ještě smutnější,

než býval dřív.

Přešel jsem most,

chudičké neony mi posvítily na cestu

a město,

to velké špinavé město,

se mi smálo.