Cestu do Fortalezy jsem objevila v jedné větší cestovce, která nabízela čtrnáctidenní pobyt za velmi slušnou cenu. Ta byla srovnatelná s cenou na Kanárské ostrovy. A protože byl konec února, v Plzni padal sníh, neváhala jsem a za tři dny jsme s manželem odlétali do Brazilie. Ve Fortaleze v té době byla teplota okolo 30 st.C a moře 27 st.C.
Fortaleza se nachází přibližně 900 km od rovníku a je jedno z nejvyhledávanějších turistických center. Svítí zde 240 dnů v roce sluníčko a pláže jsou pokryté zlatavým pískem. Mezi nejznámější patří zejména pláž budoucnosti - Praia do Futuro. Zlatavý písek, modrá, čistá voda, restaurace a bary na pláži. Písek je tak slaný, že připomíná Mrtvé moře v Izraeli.
Let do Fortalezy trval přibližně 11 hodin s mezi přistáním na Kanárských ostrovech, kde jsme čerpaly palivo. Pak přelet napříč Atlantikem na letiště. První co nás na letišti čekalo, byla zjišťování zda jsme někdy už v Brazilii byli a nejsme nežádoucí osoby. Před letištěm nás očekával místní průvodce, který před léty hrál ve Spartě fotbal. Špatně mluvil česky, měl v brýlích jen jedno sklíčko a vůbec nevzbuzoval velkou důvěru. Také autobus, terým jsme jeli do hotelu nevypadal úplně bezpečně.V hotelu nás očekávala česká delegátka.
Hotel byl naštěstí pětihvězdičkový, velmi dobře zařízený a vybavený vnitřním bazénem. Před cestou do Brazilie jsme byli od cestovky informováni, že v období konce února a března je všude velká venkovní vlhkost až 90 procent, a proto se množí i komáři. Vzala jsem tedy do kufru el. odpuzovač a ihned dala do zásuvky. Pak jsem otevřela okno a komáři i přes odpuzovač nalétali do ložnice. Manžel nevěděl nic lepšího, než si na noc lehnout na balkoně do závěsné hamaky. Ráno byl tak poštípán, že první, co bylo, jsem od delegátky vyfasovala tekutý bílý pudr a štětkou na holení jsem ho celého natřela. Byl pak jediný, kdo se na ostrém brazilském slunci nespálil.
V Brazilii jsem pila tu nejlahodnější "brazilskou kávu" a manžel kouřil nejlevnější ameriky. Protože pobyt byl částečně uhrazen jako poznávací, jezdili jsme obden na celodenní výlety do okolí Fortalezy. Jedna z návštěv byl i místní prales. To byl nejotřesnější zážitek celého zájezdu. Byla nás jen asi polovina, kteří jsme se vydali s místním indiánským průvodcem. Cesta byla asi 2 km dlouhá, velmi úzká, místy cestu upravoval průvodce mačetou. Na stromech viseli stočení hadi, vřískali papoušci a na cestě lezli různí pavouci. Když jsme z pralesa vylezli ven, byla jsem ten nešťastnější člověk. Do pralesa jsem se vydala v bílých džínách a tričku, z pralesa jsem vylezla úplně špinavá s částečně potrhaným oděvem. Rozhodně se to nedá srovnat s procházkou našimi lesy.
Nejvíc se mi líbil nedaleký Aquapark, kam jsme došli po pláži. Za vstupné cca 300 reálů jsme si mohli užívat různé vodní hrátky a skluzavky. Krajina kolem Fortalezy připomíná Saharu. Nejoblíbenějším vozidlem jsou malé červené bugatky. S nimi lze absolvovat terénní jízdu dunami. Já bych to přirovnala k jízdě smrti.
Na památku jsem si přivezla písek. V této zemi, kde Vás nic nepřekvapí, mají i suveníry písečné. Barevný písek směstnají nějakým zvláštním způsobem do skleniček a pohárů tak, že do něj dělají malebné obrázky. Většinou na nich bývá zapadající slunce, palma a domeček nebo znak fotbalových klubů.
V Brazilii byl naším nejčastějším nápojem carpirinha. Je to míchaný alkoholický nápoj tvořený šťávou z limetek, cukru, ledu a kořelky zvané "cachaca". Ta se vyrábí z cukrové třniny a jak nám vysvětlil majitel místního lihovaru jedná se o takový "špinavý rum". Kdyby cachacu ještě jednou destilovaly, vznikl by bílý rum. Cachaca se hlavně vyráběla pro otroky, kteří sekali cukrovou třninu, což byla velmi těžká práce. V současné době se cachaca vyrábí asi ve 100 druzích a je národním nápojem Brazilců.
Co se týče jídla tak asi nejznámějším je taková podivná směs fazolí s masem. Moc se to jíst ani nedalo. V hotelu nejvíc podávaly hovězí bifteky s různými omáčkami, zeleninou a jako přílohu opět fazole.
Na Brazilii budu dlouho vzpomínat, je to země úžasných kontrastů, bohatství na jedné straně, ale i chudoba lidí, kteří žijí v místních favelách okolo velkých měst. Země obrovské kriminality, televize denně vysílá 100 programů, z nich polovinu tvoří telenovely typu Esmeralda, Divoký anděl atd. A tak jsem dovolila s několika zážitky se s Vámi podělit.
