Váhala jsem, jestli napsat tento příběh, neboť lidské osudy nejsou vždy šťastné a kdo rád čte o osudech smutných…ale vzhledem k tomu, že mi v hledání mého pradědečka pomohla Zuzka Pivcová z Íčka svou radou, kam se mám obrátit při vytváření rodokmenu a hledání jeho osoby, chci tento článek věnovat jako poděkování právě Zuzce.
Z vyprávění své babičky o jejím tatínkovi jsem věděla jen to, že musel za 1. světové na vojnu a že zemřel v Lipníku nad Bečvou v lazaretu. Nic víc. Nedochovala se mi žádná fotka, kterou bych mohla do rodokmenu přiložit, nevím tedy ani, jak vypadal, ani jaký byl. Babička o něm v podstatě nikdy nemluvila. Jen mi sdělila, že byl asi raněn ve válce, protože zemřel v lazaretu.
Napsala jsem tedy po mnoha letech dle rady na Vojenský ústav prosbu. A to překvapení, když mi bylo vyhověno a odpověď přišla !
A najednou se mi před očima odvinul zcela jiný příběh. Pradědeček byl sice odveden, ale do žádný bitev se ani nedostal. Zřejmě začal mít nějaké zdravotní potíže a byl odeslán do lazaretu v Lipníku. Tam mu zjistili pokročilou rakovinu plic. Aby ne, pracoval totiž v továrně na cigarety už od mládí a kouření si tedy nepochybně vybralo svou daň.
V lazaretu zanedlouho zemřel, bylo to oznámeno rodině a tehdy moje mladá babička za ním jela, aby ho ještě viděla – to vím od ní. Žádal ji o odpuštění za své chování k ní – zřejmě tedy bylo co odpouštět…jako otec neměl prý mou babičku rád údajně proto, že si musel vzít její matku, a to až když babičce byly 3 roky. K ostatním dětem se prý ale choval jinak.
Protože rodina se třemi dětmi bez otce byla velice chudá a neměli peníze na převoz, zůstal pradědeček v lazaretu až do konce a byl pochován v hromadném hrobě.
Starý vojenský hřbitov už neexistuje, jak jsem zjistila. Je tam v jeho místě jen malý bílý památníček. V místě, kde jsou pochováni lidé z lazaretu s nápisem, že tam leží vojáci 1. světové války různých národností. A tak mi vlastně jako vzpomínka na pradědečka a jeho osud zůstala jen ta jedna poslední fotografie místa, kde je pochován.
A mne napadá rčení: Kdož jsi bez viny, hoď kamenem. Kdoví, jak a proč to všechno bylo.
