Výpravčí Lojzík Bernát se projevil jako smírčí soudce.Tento mírný člověk, nevyhledávající konflikty, měl jedinou vadu. Byl huba plechová. Stěny v dopravní kanceláři mívaly uši. Jako každý představený, měl i náčelník svoji síť placených informátorů. Hlavní stan byl u králíkárny. Prostořeký výpravčí často pronesl výrok, který nesprávně vyložen, mohl vypadat jako narážka. Náčelník jej přímo nepronásledoval. Přiděloval mu ale problémové zaměstnance. Vznikla tak jakási trestní rota, štráfkumpánie.
Zatímco jiné směny byly jakési stroje na práci, Lojzíkova směna byla sbírkou figurek a lidí veskrze zajímavých.Vedoucí posunu Luboš byl cholerik. Když jednou zahodil vozmistrovi Koníkovi vozmistrovské kladívko v noci do kolejiště, vyřešil konflikt výpravčí na úrovni a s noblesou. Vozmistr Koník, hostující z Brna Maloměřic, měl totiž spadeno na zakryté vápenné vozy Utz. Hledal na nich neustále závady a posunovači je museli odstavovat na správkovou kolej. Přitom šlo kolikrát o milimetry. Vypadalo to, jako kdyby mu vagon zahýbal s manželkou. Jakmile jednou v noci vyřadil sedmou správku, napadl jej vedoucí posunu a vytrhnul mu z rukou vozmistrovské kladívko. Mrštil jím do kolejiště. Bernát pak jako parlamentář dosáhl usmíření těch dvou. Celá směna se vydala noční nepohodou do kolejiště hledat ztracenou Archu. Náčelníkovi se tento smírčí výkon donesl k uchu.Tímto činem byl Lojzík povýšen do funkci hasiče konfliktů a přidělování problémových zaměstnanců tak bylo posvěceno a dostalo punc legality.
Posunovač Kučera, sedlák a neřízená střela, vrátil se v zimě z trati s posunovým dílem bez jakéhokoliv souhlasu. Lojzík si jej zavolal a otázal se: "Proč ses ty blbče vracel, to bylo o hubu?“ A posunovač odvětil: "Jak jsem tak stál na té stupačce, uletěla mi ušanka. Tak jsem se pro ni vrátil!“ Vozmistr Pan Franc usnul při vykonávání úplné zkoušky brzdy. V půlce jej to přestalo bavit a tak si v létě dáchnul na mezi! Jednou ohlásil vykonanou úplnou zkoušku brzdy z osm kilometrů vzdálené závodní vlečky. Zakecal se s podobným expertem na lokomotivě! Jindy, když přebíral uvnitř véesáku železný šrot, málem přizabil pod vozem přecházejícího kontrolora.Vyhazoval totiž železo bez výstrahy.
Gardový byl také ženský personál. Tam to bylo o něčem jiném. Děvčata byla veselá a připravená k různým šprýmům.Vrchol ovšem nastal, když upištěná a rozchechtaná kalkulanta Libuna překvapila výpravčího za reléovým pultem svérázným způsobem.
Neslyšně se přiblížila a vylila na službu konajícího vedoucího směny kýbl studené vody! Nevadila jí zcela zmáčená vlaková dokumentace.Ten pak sušil kalhoty a košili a zůstal pouze v trenýrkách typu Dynamo! Ušila mu je maminka ze závěsu se slunečnicemi. Jedna slunečnice se nalézala na choulostivém místě. Zmáčený výpravčí vypadal jako vlk z kresleného seriálu Jen počkej zajíci! Libuna pak místo omluvy běhala po chodbě a zvala všechny službu konající ženy na tu podívanou! Ještě že vnitřní výpravčí nemusel vypravovat vlaky!
Výpravčí Bernát si práci neošklivil. Razil zásadu. Třetinu života člověk prospí a třetinu je v práci. Je na každém z nás si tu pracovní třetinu zpříjemnit a případně vylepšit.Nakonec ta trestní rota byla požehnáním. Jsou staří zaměstnanci, kteří nedokážou vylovit z paměti žádnou veselou příhodu ze služby. Lojzík Bernát jich má tolik, že by jimi klidně zaplnil televizní telenovelu!
