Mám ráda léto za časného rána, kdy vzduch chladivě hladí, kdy nejvíce ze smyslů je potěšen sluch. A to zpěvem ptactva. Člověk má pocit, že ptáci až křičí jeden přes druhého a přitom celek je tak uchu lahodný.
Mám ráda procházky lesem, vůni pryskyřice a zvuk vrzajících korun borovic. Při procházkách lesem zraku nic neunikne, neboť se o to postarají naši dva psi. Jeden obvykle zvedne hlavičku a dívá se upřeně jedním směrem a druhý nás upozorní štěkotem. A my zjistíme, že nejsme v lese samy, že pár metrů před námi právě proběhla srnka či že jsme vyplašili zajíce, již tak dost vyplašeného. Někdy náš zrak upoutá datel černý, který se mihne těsně vedle nás. Zachytíme červené temeno hlavičky a zároveň je slyšet jeho bubnování na rezonující větve a kmeny stromů.
Mám ráda monotónní zpěv budníčka menšího, který svým zpěvem až do počátku léta oznamuje své teritorium. Dávám pozor na slepýše, který se obvykle na lesní pěšině vyhřívá.
Mám ráda kapky deště na své opálené kůži. Na naší cestě lesem se nejvyšší větve stromů k sobě z obou stran sklání a dotýkají se navzájem, takže spolu tvoří jakési loubí, které chrání před prudkým deštěm všechny pocestné.
Mám ráda chuť ostružin, které cestou lesem natrhám.
Mám ráda dotyk chladné vody na těle, když se koupeme v lomu. Obvykle přicházíme, kdy tam ještě nikdo není, jen na druhé straně lomu kachničky vyvedou své mladé. Z dálky pak pozorujeme kachničky, jak se houpají na vlnách, které jim čechrá vítr. Vstoupíme do studené vody lomu spolu s pejsky a společně se koupeme.
Mám ráda zpěv kosa, který přilétá pravidelně každé odpoledne, usedá v koruně jasanu a pustí se do nádherného zpěvu.
Mám ráda chladný letní večer, kdy červánky zbarví do ruda vzdálený obzor a následně uvolní místo hvězdnému nebi.
Mám ráda hnízda jiřiček na vnějších stěnách domů a čekám, zda uslyším pípnutí mláďat. A když se koncem léta jiřičky srocují na drátech, aby se připravily k odletu, dívám se na ně a v duchu k nim volám: Tak na shledanou příští léto!
