Ráda bych psala tenhle příspěvek při úplně jiné příležitosti. Ale už to nejde.
Byl začátek září 2020 a my jsme se se sestrou Marcelou balily z letního pobytu v Týně. Druhý den jsme měly odjet domů do Prahy. Do toho přišel mail od Jarušky H., že se při svém cestování po vlastech českých chystá také jednou podívat do Týna. A jestli tam náhodou ještě nejsme.
Zprvu mě to trochu zaskočilo. Potýkala jsem se s psychickými problémy a navíc mě dost děsila zpáteční cesta do Prahy. Ale Jarku jsem uvítala ráda a ve vyměřeném čase ji trochu provedla po Týně. Nikdy toho nebudu litovat. Myslím, že se jí městečko hodně líbilo, což mi udělalo radost.
Dnes mám v Týně hodně času a psychika se celkem drží, ale Jarka už nikdy nepřijede.
Jaruško, jsem ráda, že se naše životní dráhy alespoň na chvíli střetly. Byla a stále jsi Člověk, jakých se moc nerodí. Vážná i usměvavá, moudrá, chápavá, velkorysá a zároveň i skromná. Se svými problémy jsi nikoho nezatěžovala. Ať Tě Vesmír přijme do své náruče.
Když hvězdy zdobí temnou oblohu
a člověk splní zdejší úlohu,
složí svá křídla k zemi přibitá
a hustým křovím záře prosvítá.
Sbohem. Zuzka
