"Čůrat!" zavelí.
"To vydržíš, přece nepůjdeš čůrat tady na ulici! Vždyť jsi byla před chvílí!" odvětí tiše maminka.
"Čůrat!, čůrat!, čůrat!" nedá pokoj malá.
Maminka nic.
Holčička si začne prozpěvovat: "Čůrat, čůůůrat, čččůůůůrat, čůrrrat!"
Z prozpěvování záhy přejde do řvaní svého chtivého slovesa.
Maminka nic. Usmívá se a snaží se jí dát pusu a pohladit ji po vláskách.
Holčička nechce.
Pár jedinců čekajících na autobus uteklo, pár jich poodešlo hodně daleko a zbytek méně slyšících obrací oči v sloup.
Ti co věří, obrací oči ještě výš!
Konečně přijíždí autobus.
S čůrající písničkou a ječící malou interpretkou nastupujeme.
Holčička se samozřejmě hrne na jediné uvolněné místo.
Maminka si stoupne k ní.
"Čůrat, čůrat, čůrat!" mami, ale já už to nevydržím!"
"Teď se nedá nic dělat, jsme přece v autobuse! Musíš!" dovolí si odporovat maminka.
Dcerka se podívá po přeplněném autobuse, po všech lidech, zamračí se, že nedosáhla svého a zakřičí z plných hrdel: "Kakat!"
Naštěstí vystupuju!
