Na úvod pouze dva zážitky, proč nemám poštu ráda. Před několika lety jsem čekala důležitý doporučený úřední dopis. V den, kdy mi měl být doručen, jsem byla doma a čekala na pošťáka. Žádný zvonek, nic. Odpoledne jsem šla ven a na dveřích, vedoucích z našeho bytového domu na ulici, byl nalepen známý poštovní lístek (napůl utržený) s poznámkou, že jsem nebyla zastižena doma.
Volala jsem do depa, kde jsem se po několika přepojováních a přehazování sluchátek dozvěděla od vedoucí směny, že když nemám označen zvonek ani schránku vizitkou, ať se nedivím… a práskla telefonem.
Ofotila jsem si označenou schránku i zvonek, poslala mailem poštovnímu ombudsmanovi a co myslíte, jak to asi dopadlo? Nechci domyslet, co by se stalo, kdybych ten lístek na venkovních dveřích nenašla a úřední dopis si nevyzvedla...
Příběh druhý. Před čtyřmi lety jsem se přestěhovala, tudíž jsem musela ukončit starou smlouvu na poskytování elektřiny a uzavřít novou. Vše se vyřídilo velice hladce, nově už s elektronickým podpisem a čekala jsem jen na papírovou podobu. Jednoho dne jsem našla smlouvu v roztržené obálce zastrčenou za dveřmi. Co to má být? Nevěřila jsem vlastním očím… Druhý den mi sousedka oznámila, že našla můj dopis ve své schránce, jméno si nepřečetla a dopis otevřela. Protože však má jiného poskytovatele, chtěla jej vyhodit. Naštěstí si nakonec všimla, že je adresován někomu jinému… Že si mezitím nastudovala má osobní data, raději ani nepřemýšlím.
Zážitek třetí, nejčerstvější. Protože mám podobných zkušeností více, při očekávání zásilky jsem se s odesílatelem chtěla dohodnout na balíkovně nebo zásilkovně. Z důvodů mně neznámých však využil služeb České pošty. V pátek mi přišla SMS, že v pondělí balíček doručí. Čekala jsem celý den. Marně. V úterý opět čekám. Ráno, dopoledne… stále nic. Mám jiné povinnosti, takže nemám náladu zase celý den marně čekat. V 11 hodin jdu zkoumat webové stránky pošty o doručování zásilek. Dopátrala jsem se příslušného čísla a volám.
Asi po deseti minutách opakovaného vytáčení a vyzvánění se dozvídám, že „včera to hoši nestihli, jestli to bude dneska, nevím …“. Vysvětluji paní na druhém konci telefonní linky, že opravdu nemohu už druhý den zbytečně čekat. Dostane se mi „chytré rady nad zlato“, ať si tedy pak dojdu tříkilový balík vyzvednout na poštu. Dva kilometry tam, dva zpátky do kopce a v tomhle vedru… :-((
Půl hodiny po tomto rozhovoru mi přišla SMS, že mi balík doručí mezi 13. až 15. hodinou. Kdy myslíte, že dorazili?
A proto nemám Českou poštu ráda.
